Autistovi Tomáškovi na dvojkolo

Tomášek se narodil po komplikovaném těhotenství. Když jsem ho ale držela v náručí, říkala jsem si, že to za těch 9 náročných měsíců stálo. První rok se Tomášek vyvíjel jako ostatní děti, žádné problémy se neobjevily. Když se však pustil do prvních krůčků, něco se začalo měnit. Tomášek hodně padal, ale protože se teprve učil chodit, nijak mě to neznepokojovalo. Později se na mě přestal dívat, neudržoval oční kontakt. To už jsem trošku znejistěla. A když se objevil první epileptický záchvat, bylo mi jasné, že je něco strašně špatně.

Tomášek prošel řadou vyšetření na neurologii i psychiatrii a přepadalo ho stále více záchvatů. Epileptické ataky, které nenávratně poškodily mozek, nakonec vyústily v těžkou mentální retardaci a nízkofunkční autismus. K tomu se přidružila ještě hyperaktivita. Tomášek má dnes 11 let, mentálně je však na úrovni rok a půl starého dítěte. Nosí plenky a vydává zvuky, kterými vyjadřuje svoji spokojenost, případně nespokojenost. Kvůli hyperaktivitě musí brát prášky na uklidnění, jinak je sám sobě i svému okolí nebezpečný. Snaží se utíkat a bez obav skáče pod auta, takže ho pořád musím hlídat. Jí jen určitá jídla (suché špagety a rohlíky, chleba s tatarskou omáčkou, občas kousek řízku), nic jiného do něj nedostanu.

Zabavit ho je hodně těžké, ale moc mi v tom pomáhá tablet, díky jehož programům jsem schopná s Tomáškem komunikovat. Můj hyperaktivní autista u něj vydrží opravdu dlouho. Oblíbil si také jízdu na kole. Bohužel ho nemohu nechat se jen tak projíždět, protože by utekl nebo si nějak ublížil, a tak bych nám chtěla pořídit dvojkolo. Na dvojkole bychom konečně mohli s taťkou i Tomáškovou mladší sestřičkou vyrazit na pořádný výlet, a to i do míst, kam normálně jezdíme jen vlakem nebo autem.

Tomášek si vždycky při jízdě na kole pobrukuje a má obrovskou radost z pohybu. A já s přeji, aby měl radosti co nejvíce. Nákup dvojkola je ale v tuto chvíli nad naše finanční možnosti. Proto prosíme o pomoc.