Filípkovi na sportovní kroužek vSokolu

Jsme čtyřčlenná rodina, která žije pod hranicí chudoby. Maminka, tatínek a dvojčata Alešek a Filípek. Bydlíme ve dvoupokojovém bytě v Ostravě. Nejsme na tom finančně nejlépe, proto žijeme v sociálním bytě. Chodí k nám sociální pracovnice, která nám pomáhá. Naše závazky zvládáme tak tak platit, ale na sportovní kroužek nám bohužel nezbývá. Kluci chodí do mateřské školy.

Narodili se nám předčasně. U Filípka stejně jako u Aleška se to neobešlo bez následků. Filip nejprve prodělal sepsi (otravu krve), dnes trpí afektivní labilitou – výraznou nestálostí v citových projevech a častou změnou nálad. Mívá tak výbuchy vzteku. Kromě toho trpí vývojovou disfázií, tedy ztíženou schopností naučit se komunikovat pomocí slov (nerozumí nám, co říkáme) a také poruchou řeči.

Docházíme s ním na logopedii, do psychologické poradny a kvůli žlučníkovým kamenům i na gastroenterologii. Má za sebou také operaci tříselné kýly.

Filípek rád tancuje, rád se prostě hýbe. Ve sportovním oddíle by se mohl naučit také spolupracovat a komunikovat s ostatními dětmi.

S oběma chlapci je to dost náročné. Jejich výchova je pro nás oba s manželem vyčerpávající a stojí nás hodně sil a námahy.

Já pracuji jen ráno, roznáším noviny. Manžel má úraz, teď nepracuje, má částečný invalidní důchod. Já si práci sháním, ale kvůli dětem mě moc zaměstnat nechtějí. I proto, že jsou kluci často nemocní. Nemáme tak dostatek financí na kroužky.