Jakubovi na školní obědy

Jsem maminkou tří dětí, se kterými jsem zůstala sama. Nejstarší syn, třináctiletý Jakub Daniel, navštěvuje základní školu. Vypadá jako obyčejný kluk, ale pro mě je úžasný a neobyčejný. Je mou velkou oporou. Když jsem zůstala na domácnost a péči o tři děti sama, Kuba mě neuvěřitelně podržel. Pomáhal, jak mohl. Vodil mladší sourozence do školky a na autobus do školy, a když nemohla vypomoci babička, také je vyzvedl a odvedl domů. Je mým parťákem! Na třináctiletého kluka je nesmírně citlivý. Teď už jsou jeho sourozenci starší, zvládají mnohé věci sami. Jsem na své děti hrdá. Nestěžují si a drží pohromadě.

Otec dětí neplní své vyživovací povinnosti. Dal přednost drogám a trestné činnosti, rodina ho nezajímá. Po dobu manželství navíc vznikly dluhy z neplacení nájmu. Své dluhy jsem vyřešila žádostí o insolvenci. Nastoupila jsem do zaměstnání, abych utáhla domácnost a děti nebyly hladové. Momentálně bydlíme v pronajatém bytě, kde je celkem vysoký nájem, ale nic lepšího teď pro nás nemám.

Jakub roste jako z vody. Jezdí do školy mimo své bydliště, a potřebuje pravidelně a dostatečně jíst. Je mi také líto, že bez obědů vypadává z kolektivu dětí. Přála bych si, aby nebyl bez teplého jídla, ale momentálně je pro můj rozpočet částka za školní obědy příliš vysoká.

Za pět let snad budu moci zase já pomoci nějakému dítěti, které se ocitne v podobně neradostné situaci.