Můj účet
Obědy školákům
Rehabilitace nutná pro Míšovy po(kroky)
Zdravotní pomoc
Statečného Míšu znám od jeho narození, protože jsem dlouholetou kamarádkou jeho maminky. Když mi zavolala, že je Míša v nemocnici, vůbec jsem nechápala, co se to děje. Byla vyděšená, zhroucená. Snažila jsem se ji uklidnit, jak jen to po telefonu šlo, až z hovoru o několik hodin později jsem ale pochopila, co se stalo. Když mi řekla, že Míša jen leží, nemluví a nedokáže nic dělat, byl to pro mě obrovský šok. Pak se naštěstí jeho stav zlepšil a poté, co ho pustili z nemocnice domů, jsem u něj byla téměř každý den. Bylo hrozné dívat se na to, jak je upoutaný na vozíku a jak ho maminka musí přebalovat i krmit. Od té doby, co jezdí rehabilitovat do Klimkovic, se však jeho stav výrazně zlepšil. Míša už komunikuje, reaguje a věřím, že jednou bude znovu chodit. V únoru by měl opět začít dojíždět do Klimkovic na doplatkový program Reha Motion, a protože není v maminčiných možnostech tento rehabilitační program platit, rozhodla jsem se ji podpořit jako patronka Míšova příběhu a pomoci jí získat peníze na rehabilitace touto cestou.
Společně jsme vybrali
celou částku
19,040
Kč
Děkujeme všem!
Maminka vypráví příběh Míši, kterého virová infekce upoutala na invalidní vozík
Devítiletý Míša uměl obratně zacházet s plastelínou a moc rád kreslil. Miluje fotbal, který dřív hodně hrál. Dnes se do hry bohužel zapojit nemůže, na zápas se ale vždycky rád podívá. Míša byl až do letošního jara zdravý kluk, který měl kvůli ADHD snad až moc energie. Pak ale onemocněl virovou infekcí a vše se od základů změnilo.
V březnu se Míša necítil dobře, proto jsem s ním šla k lékaři. O 4 dny později se mu však přitížilo a musel být sanitkou převezen do nemocnice na oddělení dětské neurologie. Tam podstoupil EMG vyšetření, odběry krve a mozkomíšního moku. O několik dní později ho čekala magnetická rezonance, na kterou si s pomocí dvou osob ještě došel sám. To bylo naposledy, kdy se postavil na nohy. Ještě ten den se jeho stav zhoršil natolik, že byl převezen na oddělení pediatricko-resuscitační intenzivní péče.
V té době se Míša přestal hýbat, nedokázal mluvit. Celé dny jen ležel a dýchal. Lékaři mi vysvětlili, že se infekce v jeho těle rozjela na plno a napadla vše, co mohla. Přistoupili proto k tzv. plazmaferéze, což je proces, při němž je kapalná část krve nebo plazmy oddělena od krvinek. Plazma je poté upravena, nebo nahrazena jiným roztokem a poté navrácena zpátky do těla. Tento proces Míša podstoupil pětkrát a naštěstí to zabralo.
Míšův stav se začal potupně lepšit. Na oddělení neurologie rehabilitoval a učil se například sám jíst. Po dvou nekonečně dlouhých měsících jsem si ho konečně mohla odvézt domů. Spolu s ním jsme si odvážela i diagnózu tetraplegie, což znamená úplné ochrnutí těla. Míša je dnes upoután na invalidní vozík, nosí plenky.
Pravidelně s ním jezdím na rehabilitace do Sanatorií Klimkovice, díky kterým je dnes můj synek schopen přemístit se z vozíku na gauč nebo do auta. Před pár týdny ještě nic takového nedokázal. Rehabilitace mu opravdu pomáhají, proto by je měl absolvovat co nejčastěji. Bohužel je na ně nahlíženo jako na doplatkový program, který si rodiny hradí samy. A protože teď tolik peněz nemám, prosím o pomoc vás.
Vím, že se Míša jednou zase postaví na nohy a bude hrát svůj milovaný fotbal. Aby k tomu ale došlo, potřebuje vaši pomoc.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
