Šárce a její mamince na nové auto

Vím, že nejsem jediná s podobným příběhem. Takové příběhy nám píše život sám a záleží na nás, jak se něčemu takovému (zprvu možná nepochopitelnému) postavíme. Proč zrovna já? Ale každý problém se dá řešit, jen se ho nesmíme bát nebo ho odkládat na zítra.

Když jsem otěhotněla byla jsem šťastná, protože jsme s manželem už dlouho toužili po dětech. Zjištění, že budu mít chlapečka a holčičku byla nejšťastnější chvíle v mém životě. Těhotenství proběhlo bez obtíží a ve 36. týdnu přišli na svět Filip a Šárka. Bohužel v nemocnici před našim propuštěním domů došlo k zanedbání pozornosti personálu po krmení Šárky. Dcerka vdechla zvrácené mléko a přidusila se. Skončila na přístrojích.

Nevěděla jsem, jak dál, ale naštěstí jsem neměla ani čas o tom přemýšlet. Začala jsem s Šárkou cvičit Vojtovu metodu 4krát, ale i 6krát denně. Moc u toho plakala a bráška Filípek také. Aby toho nebylo málo, po půl roce mi manžel oznámil, že odchází k jiné ženě. Psychicky jsem se zhroutila. Kdybych neměla tak úžasnou matku a sestru, nedokáži si představit, jak bych péči o děti zvládla. Zvláště pak v době, kdy u mě propukla meziotemporální skleroza - postupné ztrácení paměti, kvůli které mám 2. stupeň invalidity. Sestra a maminka se tehdy dva měsíce staraly o moje děti. Maminka mě v mé neradostné situaci radila, že mám dát Šárku na Kociánku (ústavu pro postižené do 18 let), protože jsem ze zdravotních důvodů opravdu vše nezvládala. Bylo mi to nejprve moc líto, ale časem se ukázalo, že Šárka je tam přes týden moc spokojená, a o víkendech je se mnou a s Filipem.

Šárka je jako kvadruplegička odkázána na invalidní vozík, nemluví, vyjadřuje se jen mimikou. Nevím, jestli je to vzhledem k tomu, že se narodila zdravá, ale podle její tvářičky by si nikdo nemyslel, že je postižená. Vždy mám pocit, že mi rozumí stejně jako Filip. Je to vidět v jejích očích a na pusince, jak se soustředěně dívá, když jí něco říkám. Snažím se ji vychovávat jako zdravou. Čtu jí pohádky, chodím s ní na výlety, do kina, divadla nebo na muzikál, protože má ráda hudbu. Miluje také vodu, a tak chodíme v létě na koupaliště, kdykoli je to možné.

Šárce je nyní 13 let. Výletů a návštěv u babičky na Slovensku je bohužel čím dál méně, protože se Šárka s vozíkem už nevejde do auta mé sestry ani mého přítele. Po městě jezdíme MHD, ale z toho bývám moc vyčerpaná.

Chci dopřát Šárce, aby mohla dělat věci, které má ráda a které ji těší, a aby byla v kontaktu se svou babičkou a tetou. Přeji si pro ni pohodlí a spokojenost. Budeme proto rádi za každý příspěvek na naše nové auto, kterým s námi Šárka bude moci cestovat.