Můj účet
Obědy školákům
Verunce na její první kolo
Jsem Verunčina třídní učitelka na základní škole. Její maminku znám již několik let, neboť jsem před lety učila Verunčina bratra Milana na speciální škole. Již dospělý Milan stále žije s maminkou a sestrou, sourozenci mají pěkný vztah. Verča je velmi šikovná holka, patří mezi nejlepší žáky ve třídě a má mnoho kamarádek. Na svůj věk má silně rozvinuté sociální cítění, je veselá, zodpovědná a empatická. Občas se stane, že se přijde omluvit za to, že maminka pošle peníze později, a je smutná z toho, že nemá vše v pořádku. Maminka se však Verče snaží dopřát všechny školní aktivity. Koupě nového kola je ale pro rodinu velký finanční výdaj, který maminka dlouho odkládá. Verča už je však ve věku, kdy by bylo vhodné, aby na kole uměla jezdit. Jak zpívá Jaroslav Uhlíř ve známé písničce: "Každá holka z Polabí, bez jízdního kola by ani chvíli nebyla!"
Společně jsme vybrali
celou částku
4,065
Kč
Děkujeme všem!
Příběh Verunky, který vypráví její maminka
Moje devítiletá dcerka Verunka miluje školu a moc ráda se učí. První i druhou třídu ukončila se samými jedničkami a pochvalami od paní učitelky. Bohužel jsem jí za odměnu nemohla nic koupit, protože trpíme akutním nedostatkem peněz.
S Verunkou bydlíme v pronajatém bytě 1+1, kde s námi žije Verunky starší bráška Milan (27 let), který bohužel trpí lehkou mentální retardací a nedoslýchavostí. Verunky biologický otec se jí vzdal ještě před narozením a nejeví o ni zájem. Několikrát byl potrestán podmínečnými tresty za neplacení alimentů, dokonce byl i na dva roky odsouzen. Jednou v noci se však objevil u našich dveří. Byl opilý, nadával, vyhrožoval, házel nám kameny do oken. Bylo to děsivé. Protože jsem ho chtěla vymazat z našeho života, požádala jsem o změnu Verunčina příjmení. Nechtěla jsem, aby se jmenovala jako on. Letos v dubnu mi byla změna konečně schválena, takže teď už snad Verča nebude muset čelit otázkám, kde má otce, jehož příjmení nosí.
Verča je moc šikovná, snaživá a dělá mi velkou radost. Zpívá a tančí, v družině ji také nadchl kroužek vaření. Jejím největším snem je ale mít vlastní kolo. Přeje si ho už hodně dlouho, několikrát si o něj psala Ježíškovi, já jsem si však nikdy nemohla dovolit ho koupit. Abych jí tento sen mohla splnit, obrátila jsem se na Patrona dětí. Věřím, že se mi s pomocí dárců podaří vykouzlit Verče úsměv na tváři.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
