Čtyřletému Tobíkovi dává šanci jen přísná dieta a terapie

„Tobiášek dlouhé měsíce netoleroval žádnou potravinu kromě jednoho jediného speciálního mléka,“ vzpomínka maminka na dobu, kdy prý usínala i ve stoje. Běhali jsme s ním od čerta k ďáblu. Mnohokrát si ho nechali v nemocnici, několikrát jsme si sami zaplatili vyšetření, které nám dávalo naději zjistit, co našemu chlapečkovi je. Lékaři stále neurčili nic konkrétního. Až po roce jsme se dozvěděli, že nedokáže trávit nepřeberné množství potravin. Složení jeho jídelníčku navíc ovlivňuje jeho emoční, mentální, verbální a sociální projevy. Řekla bych, že jsme se doslova projedli k autismu,“ vzpomíná maminka na období naprosté bezmoci. Pozorovatelkou všeho Tobiáškova trápení byla i Miriam Mrakvia, rodinná přítelkyně a Patronka žádosti o pomoc na našem webu.

Jako by Tobiáška někdo vyměnil

„Po roce se k radosti nás všech zdálo, že trávicí potíže ustupují,“ vzpomíná Miriam Mrakvia. „Najednou zvládal sníst pár potravin bez bolestí. Na druhou stranu se ale začal prudce měnit. Tím, že jsem s ním nebyla každý den, viděla jsem tu proměnu velmi zřetelně. Když jsem přišla na návštěvu, byl jako vyměněný. Předtím už i říkal pár slov. Teď se mi nedíval do očí, působil jako bych v místnosti ani nebyla a střídal se jeden záchvat pláče za druhým. Na procházce s námi chodil s očima upřenýma na dráty elektrického vedení. Doma pohazoval věcmi, skákal na gauči, vydával různé zvuky a měl nějakou vlastní řeč. Na žádné pokyny nereagoval a rodiče jen čekali až přijde jejich termín objednaného psychologického vyšetření.“ To nakonec potvrdilo už maminkou zmíněný autismus.

Nikdo nevěděl, proč miminko dlouhé hodiny pláče a svíjí se bolestí

Přísná dieta i boj o chlapcovu duši

Tobiášek dnes musí dodržovat velmi přísnou nízkosacharidovou dietu. Nesmí se od ní odchýlit. Hlavně pro maminku je to obrovská řehole, protože musí hlídat každé sousto, kde mu jde do pusy. Výsledky se ale dostavily. „Syn se zase začal dívat lidem do očí, hrát s hračkami. Rozhodli jsme se, vydat se do boje s autismem a vytáhnout naše dítě co nejblíže jeho vrstevníkům. Naším cílem je, aby se byl jednou schopen o sebe postarat sám. Bude to dlouhá cesta, ale pokroky nás motivují k tomu pokračovat,“ říká maminka odhodlaně.

Terapie, které dávají obrovské naděje

Dnes Tobiášek, jak říká Patronka, ve dveřích pozdraví a snaží se navázat kontakt i s jejím synem. Odpovídá na základní otázky a sám se nají. „Zlepšila se i jeho nálada, *záchvaty pláče má pouze občas,*“ hodnotí Miriam Mrakvia. Velkou roli – kromě stravy – sehrály v jeho prudkém zlepšení především ABA terapie. Tobiáškovi pomáhají už půl roku nejen v komunikaci s rodiči, ale s činnostmi, které patří pro jiné děti k běžným. Úspěch je viditelný. Bohužel však nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění a rodina už veškeré úspory vyčerpala. Náklady na Tobiáškovo přísně dietní stravování jsou totiž v dnešní době astronomické a rodina kromě něj vychovává ještě jeho sourozence.

„Jsme vděční za každou pomoc, které se nám dostalo. Snad bude Tobiášek jednou znovu usměvavým a relativně zdravým chlapečkem, který bude žít a chápat svět jako my. Už teď je jasné, že si nejspíš nikdy nezamlsá jako ostatní děti. Ale terapie mu dávají šanci na plnohodnotný život,“ uzavírá maminka.