Rozhodli jste se, že k žádosti o pomoc nahrajete fotku svého dítěte? Můžete a nemusíte, je to jen na vás. Fotka může být jakákoli – jen obličej (tedy portrét), celá postava, vaše dítě při hře.... Ptali jsme se dárců a prý jim na tom tolik nezáleží. Pokud to ale chcete zjednodušit nám, zařaďte mezi fotky, které posíláte, alespoň jednu na šířku.
Fotky na výšku totiž musíme nahoře i dole ořezávat, aby vypadaly u příběhu tak, jak je na našich stránkách vidíte. A když je na fotce jen tzv. portrét, tj. fotografie obličeje a kousek ramen, máme před sebou pěkně tvrdý oříšek. Nezřídka si s ním poradíme jen za cenu toho, že ve zveřejněném příběhu na našich stránkách je dítě vyobrazeno bez brady a čela - nebo dokonce i tak, jako vidíte na našem obrázku. Ne že by ten chlapec neměl krásné oči. To má! Jenže nikdo nevidí, jak to dítko vlastně vypadá. Proto prosíme: držte při focení vašich dětí alespoň někdy mobil na šířku. Víme, že zvyk je „železná košile", ale zkuste si vzpomenout.
Fotky dětí, které nám posíláte, nijak neupravujte a nepřidávejte jim žádné filtry. Jasně, že dítě s králičíma ušima a nosem vypadá úžasně, jenže vinou filtru také vypadá nepřirozeně a uměle. Navíc – každé dítě je krásné od přírody a žádná vylepšení nepotřebuje.
Nevadí, chápeme to my i dárci. Stačí v žádosti zaškrtnout, že si nepřejete zveřejnit fotku svého dítěte a my tam místo ní umístíme kreslené postavičky (tzv. avatary).
Jsem zákonný zástupce dítěte, tedy jeho rodič nebo pěstoun, a chci pro něj požádat o dar.
Znám rodinu, jejíž dítě potřebuje pomoc. Chci se stát Patronem příběhu a potvrdím jeho důvěryhodnost.
„Vašík byl už od narození v určitých věcech jiný,“ začíná své vyprávění tatínek desetiletého chlapce. „Dlouho vůbec nemluvil, nereagoval na oslovení, s hračkami si hrál jinak než ostatní děti,“ pokračuje tatínek. Vašíkovi nakonec byla potvrzena porucha autistického spektra spojená se středně těžkou až těžkou mentální retardací.
Okolí o dětech jako je Marek říká, že jsou divné. Všechno dotahují do extrémů. Když jste slíbili, že přijdete v 10:00 a dorazíte v 10:05, lhali jste. Mnohdy jim vadí hluk, pachy či vůně. Mohou být úžasní třeba v matematice, ale nepochopí, že jsou věci, které se spolužákům neříkají nebo nedělají. Takové jsou děti s Aspergerovým syndromem.
„Jsme čtyřčlenná rodina a žijeme na Moravě. Máme dvanáctiletého syna Davida a čtyřletou dceru Verunku,“ začíná s vyprávěním sympatická žena. Zatímco u synovi postýlky před lety stály jen dobré sudičky, k dceřině už všechny nepřišly. Verunka má poruchu autistického spektra a těžkou dyspraxií. Její vinou často padá a ohrožuje bez nadsázky svůj život.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace.
Můj účet
