Nebýt prarodičů, strávil by Matěj své dětství osamělý v dětském domově

Nebýt prarodičů, strávil by Matěj své dětství osamělý v dětském domově

Příběh Matěje začal osaměle, když ho před 16 lety jeho matka nechala v porodnici. Jakmile se to dozvěděli Matyho babička s dědou, neváhali, a svého vnuka se ujali. V ten den se jim změnil život. A to tenkrát ještě netušili, jak moc.

Babička se vzdala práce a statečně se ujala role maminky. Zpočátku to vypadalo, že má Matěj akorát o něco opožděnější vývoj než ostatní děti. Později mu však byl diagnostikován autismus, ADHD a několik dalších zdravotních problémů.

Matěj vyžaduje péči 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. „Hlavní, co u něj řešíme je chování náročné na péči, které se projevuje velkými výkyvy nálady, slovní agresí… Bez dohledu by mohl ublížit sobě nebo nechtěně i někomu druhému. Jeho asistent je babička, která ho všude doprovází, pomáhá mu řešit všechny situace v komunikaci s okolím,“ popisuje náročnost péče o autistického chlapce sociální pracovnice z organizace Jdeme autistům naproti Eva Kräuterová.

„Maty nám udělal velikou radost, když zvládl přijímací pohovor na speciální střední školu,“ říká s úsměvem babička, která svého vnuka každý den do školy vozí městskou dopravou. Po návratu zpátky domů babička navaří, uklidí, vypere a ani se nenaděje a už zase musí zpátky pro Matěje. „Snažíme se Matýskovi vysvětlit, jak se správně chovat, ale občas to nejde, nedokáže se ovládnout. Na nespokojenost spolucestujících v šalině jsme si už zvykli,“ dodává babička.

Matěj je 3v1. Umí být strašně hodný, skoro až nepřítomný, malý nerváček nebo hrozný nervák.

Občas, když má Maty po návratu dobrou náladu, jde s babičkou na procházku. Teď má ale problémy s jícnem, nesnesitelně ho bolí břicho a hubne. Proto je vše o to komplikovanější. Jindy Matěj po škole hraje na PlayStationu nebo si také rád prohlíží oblečení na internetu. „Během covidu nám hrozně vyrostl, je z něj teď pořádný kus chlapa. Potřeboval nové oblečení a naučil se hledat na internetu. Bohužel vůbec nechápe, že nemůžeme každý měsíc kupovat něco nového,“ popisuje babička. Maty má doma agamu a šneky, o které se moc rád stará. Jsou ale i dny, kdy to vypadá, že nežije, ale spíš jen přežívá.

„Když se tatínek vrátí domů z práce, tak mu Matýsek musí všechno vyklopit. Občas mu vše úplně nerozumíme, ale snaží se. Komunikuje jen v krátkých větách,“ popisuje babička. Možná přemýšlíte, kdo je vlastně ten tatínek, když začátek Matyho života byl tak trnitý. „Manžel Matýska nadevše miluje. Není s ním sice biologicky příbuzný, ale před 16 lety si Matyho se mnou vyzvedl v porodnici, když ho tam maminka nechala,“ objasňuje babička. „Od té doby se o Matěje staráme společně. I když jsme se situaci od začátku Matýskovi snažili vysvětlit, tak nás bere jako rodiče. Manžel je pro něj skvělý táta, je to človíček k nezaplacení,“ dodává vděčně babička.

Tříleté odloučení od milované rodiny jen prohloubilo Matějovu nedůvěřivosti

Matějovi nebylo ještě ani 10 let, když se jeho zdravotní stav začal výrazně zhoršovat. „Měl pořád hrozný strach, všude viděl bubáky… Po pár týdnech jsme to nevydrželi a šli jsme se poradit s psychiatričkou,“ vzpomíná se smutkem v očích babička. Lékaři měli podezření na to, že má Matěj schizofrenii a poslali ho na léčení. Maty to nesl hrozně, s nikým nemluvil, úplně se uzavřel do vlastního světa.

Situace se vyhrotila, když v léčebně řekli, že Matějův současný stav byl zaviněn nesprávnou péčí prarodičů a vše dotáhli až k soudu. Matěj nakonec skončil v dětském domově. Sám na pokoji. Oddělený od ostatních dětí. Jenom protože byl zkrátka jiný. V dětském domově s ním neuměli pracovat a chlapec trpěl. S nikým nemluvil. Přál si vrátit se domů za jedinými lidmi, kterým kdy v životě důvěřoval.

Po dlouhých třech letech soud rozhodl, že babička s dědečkem nic nespáchali a Matyho jim konečně vrátili. V tu chvíli začal celý kolotoč znovu. Fixovanost na rodinu a nedůvěřivost v ostatní lidi ještě vzrostla. „Všichni tři jsme si prošli opravdovým peklem. Matýsek ani předtím neměl žádné kamarády, ale po návratu domů to bylo všechno ještě horší. Vůbec nemluvil. Dodnes se každý den ujišťuje, jestli si ho po škole vyzvednu. Ale už s námi aspoň komunikuje. Jsme rádi, že ho máme zpátky doma, “ zakončuje babička.

Čtyřnohý kamarád Rufusek je Matýskova nová naděje na lepší život

Patronovi dětí společně s 42 hodnými dárci se na začátku tohoto roku podařilo vybrat peníze, díky kterým Matěj již od srpna bude mít nového kamaráda – asistenčního pejska Rufuska. „Když se s Rufuskem poprvé seznámili, tak jsme nikdo nevěřil vlastním očím,. Matýsek se od pejska nechal oblízat, hned si spolu rozuměli,“ popisuje nadšeně babička. „Bylo to opravdu něco neuvěřitelného, protože to by se s žádným člověkem nikdy nestalo. Pracovnici, která k nám léta dojíždí, nechce dát ani ruku. S lidmi si moc nerozumí, ale zvířata miluje.“

Rufusek je rodiny nová naděje na zlepšení života Matyho i jeho okolí. „On potřebuje nějaký účel, aby šel ven, jen tak na procházku se s mu s námi nechce, ale například na nákup ano. Až bude mít Rufíka, budou se venčit navzájem,“ směje se babička. Pejsek bude Matějův první opravdový kamarád v životě. „Pomůže mu zvládnout projevy jeho chování, v socializaci a navazování kontaktu s okolím. A jeho život bude tím pádem kvalitnější. Nejde ani slovy popsat, jak moc jsme za tuhle příležitost vděční,“ přidává se k babičky děkování i dědeček.

Každodenní doprava do školy, pravidelná zdravotní péče, speciální pomůcky – nic není zadarmo

Péče o Matěje je velmi náročná psychicky, fyzicky, časově, ale i finančně. „Maty je schopen samostatných činností, ale potřebuje mít kolem sebe nepřetržitý dohled, který v případě negativní situace zasáhne, případně této situaci předejde. Jeho péče je velice náročná, takže babička nemůže chodit do práce a vydělává jen dědeček,“ potvrzuje Eva Kräuterová.

Každá koruna tedy rodině přijde vhod. Nyní se navíc všichni tři společně chystají se poprvé v životě podívat k moři. Je to Matýskovo obrovské přání, a navíc mu to bylo doporučeno lékaři jako léčba jeho těžkých alergií a ekzémů. Volný pobyt na čerstvém mořském vzduchu, procházky na pláži a zářivé slunce by přispěly i ke stmelení rodiny a přinesli všem novou radost do života. Vybraný příspěvek by tedy prarodiče rádi využili na část Matyho vysněného zájezdu do Chorvatska.

Sdílejte článek s přáteli

Nepřehlédněte

Kvůli leukémii strávil Vašík téměř tři roky dětství uvězněný v nemocnici

Kvůli leukémii strávil Vašík téměř tři roky dětství uvězněný v nemocnici

„Vašík byl už od narození v určitých věcech jiný,“ začíná své vyprávění tatínek desetiletého chlapce. „Dlouho vůbec nemluvil, nereagoval na oslovení, s hračkami si hrál jinak než ostatní děti,“ pokračuje tatínek. Vašíkovi nakonec byla potvrzena porucha autistického spektra spojená se středně těžkou až těžkou mentální retardací.

Pády ohrožují Verčin život, pomoct by mohly intenzivní rehabilitace

Pády ohrožují Verčin život, pomoct by mohly intenzivní rehabilitace

„Jsme čtyřčlenná rodina a žijeme na Moravě. Máme dvanáctiletého syna Davida a čtyřletou dceru Verunku,“ začíná s vyprávěním sympatická žena. Zatímco u synovi postýlky před lety stály jen dobré sudičky, k dceřině už všechny nepřišly. Verunka má poruchu autistického spektra a těžkou dyspraxií. Její vinou často padá a ohrožuje bez nadsázky svůj život.