O kočárku většinou nepřemýšlíme. Je to prostě věc. Chvilku slouží a když z něj dítě vyroste, vyhodíme ho, darujeme nebo prodáme v bazaru. Jenže jsou děti, pro které je kočárek symbolem svobody. Je jednou z mála šancí, jak je vytrhnout z izolace domova. Patří mezi ně i Martin.
„Martínek je veselý, usměvavý a společenský kluk. Líbí se mu, když jsme společně s jeho mladším bráškou Sašou venku. Doprovází nás také fenka Rokyta, a to je ještě více radosti. Má rád, když jezdím na bruslích nebo na kole a vše se kolem něj mění rychleji než obvykle. Doma se se zvědavostí otáčí za různými zvukovými hračkami a pozoruje je. Možná už tušíte, že to není jen tak, že 13letý kluk by měl mít jiné zájmy. A máte pravdu. Syn má od narození kombinované postižení. Martínek roste, ale mentálně i fyzicky zůstává na úrovni půlročního dítěte.“ Tak začíná maminka Marcela popis svého současného rodinného života. Maminka je samoživitelka. Patří mezi tu velkou skupinu žen, které zůstaly samy, protože postižení dítěte jejich partnerský vztah neunesl.
Paní Marcela je původní profesí cukrářka. Svoji „sladkou práci“ milovala, a i čekání na prvorozené dítě si do poslední chvíle užívala. Těhotenství probíhalo bez komplikací. „Všechno ale bylo nakonec jinak. Martínkovi lékaři velmi rychle diagnostikovali mentální retardaci a hydrocefalus. Tedy stav, kdy se mu mozkomíšní mok hromadí v mozku a jeho pravidelný odtok musí být zajištěn v nemocnici hadičkou,“ vysvětluje dnes maminka věcně.
V praxi to znamená, že se Martin neobejde bez péče druhé osoby. Nechodí, nemluví, je převážně ležící. Jídlo mu maminka dodává pomocí žaludeční sondy, protože ho často vdechoval do plic a dusil se. To mu brání jíst běžným způsobem. Kvůli slabému imunitnímu systému je tento třináctiletý kluk náchylný na veškeré infekční nemoci. Často pak končí v nemocnici se zápalem plic. „Musíme být velmi opatrní a vyhýbat se většímu množství lidí i dětskému kolektivu,“ upozorňuje maminka. Covidová pandemie tuto rodinu tedy od ostatních lidí ještě více oddělila.
Postižené dítě je zkouškou pevnosti přátelských vztahů, některé prostě zmizely.
Martínkova maminka říká, že narození dítěte s tak vážným postižením, jako má Martin pořádně proselo i vztahy v jejím okolí. Netýká se to jen manželství. Je vděčná za ta přátelství, která zůstala, ale také zažila mnohá nečekaná překvapení. Některá kamarádství, za která by dala ruku do ohně, velmi rychle skončila. Jednou z věrných kamarádek, bývalých spolužaček ze střední školy gastronomické, která jí ale nepřestává provázet náročným životem, je Radka Baránková.
„Pomáhaly jsme si ve škole jako spolužačky. Nikdy by mě nenapadlo, že se jednou bude sama starat o postiženého chlapce a jeho mladšího zdravého brášku. Když znáte příběh celé její rodiny, respekt k ní nabírá gigantických rozměrů. Navíc si nikdy nestěžuje, i když by měla tisíc důvodů,“ podotýká Radka Baránková, která se rozhodla podpořit maminku, v jejich snahách pořídit Martínkovi vhodný kočárek. Marcela na svoji bývalou spolužačku navazuje. „Pro Martínka jsou vedle cvičení procházky jedinou zábavou. Za možnost společných výletů a cest venku jsme neskutečně vděční. Naše dobrodružství se snažím plánovat tam, kde se nepohybuje příliš lidí. Vítězí tedy příroda, les. To ale znamená i náročnější terén. Proto bychom potřebovali vhodnější vozítko, které bude těmto podmínkám přizpůsobené. Sportovní zdravotní vozík je možný připojit za kolo nebo s ním jet na in-line bruslích. Martínek by byl štěstím bez sebe, kdybychom ho naplno využívali právě na tyto aktivity. Bohužel na něj neušetřím.“
Martin díky laskavým dárcům už kočárek má.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR ve spolupráci s organizací Patron dětí Nadace Sirius nabízí žákům ze základních škol 100% financování školních obědů sociálně slabým dětem v projektu Obědy školákům.
„Vašík byl už od narození v určitých věcech jiný,“ začíná své vyprávění tatínek desetiletého chlapce. „Dlouho vůbec nemluvil, nereagoval na oslovení, s hračkami si hrál jinak než ostatní děti,“ pokračuje tatínek. Vašíkovi nakonec byla potvrzena porucha autistického spektra spojená se středně těžkou až těžkou mentální retardací.
Okolí o dětech jako je Marek říká, že jsou divné. Všechno dotahují do extrémů. Když jste slíbili, že přijdete v 10:00 a dorazíte v 10:05, lhali jste. Mnohdy jim vadí hluk, pachy či vůně. Mohou být úžasní třeba v matematice, ale nepochopí, že jsou věci, které se spolužákům neříkají nebo nedělají. Takové jsou děti s Aspergerovým syndromem.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace.
Můj účet
