Tajemství oddělení Risku, aneb k čemu je v Patronovi dětí detektiv

Na úvod by každý měl vědět, že žádná amatérská čtenářka detektivek nejsi. V bankovních korporacích ses věnovala osmnáct let i velmi komplikovaným a nebezpečným pokusům o finanční podfuky za statisíce. Nenudíš se teď v našem komornějším prostředí?

Ani trochu. Byla jsem už z korporátního prostředí unavená. Mám ráda děti a lidi celkově. Sama jsem si také lecčím prošla, včetně vážného onemocnění. Žadatelé často ani netuší, jak jejich starostem rozumím. Převládají mezi nimi slušní lidé, kterým komplikuje život nemoc jejich dítěte nebo jiné složité životní okolnosti. Vynořují se ale pochopitelně i různí „výtečníci“, kteří to prostě na neziskové organizace zkouší. Ty zastavuji.

Například?

Už před koronou jsem si začala vést seznam kuriozit. V hitparádě drzostí zlatou plaketu získala žádost o financování koupě rodinného domu. Stříbro patří žádosti o zaplacení ozdravného zahraničního zájezdu pro celou rodinu, kdy Patronka dítěte byla zároveň majitelkou cestovní kanceláře. Také jsem k velkému překvapení žadatelů zamítla elektrickou koloběžku pro zdravou teenagerku nebo elektrokolo pro otce dítěte.

Setkáváš se i s takovým tím momentem: „s jídlem roste chuť"?

Někdy ano. To byl zase případ, kdy se dárci složili středoškolákovi na notebook. Jeho matka se zapřísahala, že bez něj nedostuduje. O několik měsíců později si požádala i o tablet. Je prý pro kluka lehčí na nošení do školy. Také se mi nelíbí, když si žadatelé třeba o postel pro děti vymýšlí, že chtějí, aby byla například růžová nebo s obrázkem. Od počátku června proto nabízíme pro různé věkové skupiny pouze jeden druh kvalitní postele.

Zvýšil se počet pokusů o podfuk v době coronavirové pandemie?

Tím, že Patron dětí nabídl mimořádnou pomoc v nouzi, přišlo několikanásobně víc žádostí než před pandemii. Tím logicky stoupl i počet některých, ne zrovna čestných, žádostí. Nejkřiklavější byl pokus státem placené členky městského zastupitelstva. Nad tím jsme všichni kroutili hlavou. Už proto, že naopak jiní rodiče, kterým se povedlo získat peníze na dar jinak, honem psali, že už od nás pomoc nechtějí, aby zbylo v této těžké době na potřebnější. Lidé jsou rozdílní.

Těší mne schvalovat vše, co se týká vzdělávání. A také pomoc zdravotně znevýhodněným dětem. Vzkazujeme tím jejich rodinám: Nejste na všechno samy!“

Poznáš, že něco nehraje už při počáteční komunikaci se žadateli a Patrony?

Nějaký tréning čtení mezi řádky a rozmotávání různých polopravd už za ta léta asi mám. Ale určitě je potřeba pocity vždycky vyvažovat fakty. Ale také bych velmi nerada, aby teď vyznělo, že všechny žádosti, které neprošly, vykazovaly známky podvodu. Vůbec ne. Příčiny při zamítnutí žádosti mohou mít různé důvody.

Navenek můžeš působit, že jsi ta zlá žába na prameni. Na druhou stranu ale Patron dětí už pomohl více než 6 000 dětem kterým dárci poslali přes 60 milionů korun a ty máš lví podíl na tom, že se za ně nekoupily nesmysly. Co ti při posuzování žádostí nejvíce vadí?

Možná to tak nevypadá, ale já se naopak snažím lidem vyjít maximálně vstříc. Děti si rodinu ani situaci, ve které se její dospělí členové ocitli, nevybírají. Nejvíce mi vadí lež. Nehodnotíme, proč a jak kdo žije. Ale zároveň chci mít maximální jistotu, že se pomoc k dítěti opravdu dostane. Aby postel nebo počítač neskončily v bazaru nebo u exekutorů.

Takže je důležité i přiznání dluhů, exekucí, insolvence?

Ano. Znovu připomínám, že podle nich nikoho nesoudíme ani neodsuzujeme. Dluhy důvodem k zamítnutí pomoci nejsou. Když ale o nich víme, můžeme poskytnout pomoc, kterou exekutor nezabaví. Třeba zaplatit školní obědy nebo zájmový kroužek. Já samozřejmě dluhy z různých databází stejně nakonec vypátrám. Když je ale žadatelé přiznají hned, stojí náš vztah na důvěře. Je to fér i vůči dárcům.

Které žádosti schvaluješ nejraději?

To se takto nedá říct. Určitě ráda schvaluji každou žádost, která je oprávněná. Jako nejlepší investici beru osobně vzdělání. Dává šanci posunout kluka nebo holku někam do lepšího světa. Otevírá jim dveře k optimističtější budoucnosti. Rovněž mne moc těší, když schválím pomoc typu různých terapií a rehabilitací pro zdravotně znevýhodněné děti. Dáváme těm dětem i jejich rodinám vzkaz: Nejste na všechno samy.

Daniela věří na šance, které dává dětem znevýhodněným chudobou vzdělání. Věci se opotřebují a zničí. Co máme v hlavě zůstane. Zažití úspěchu ve škole, rozvíjení talentu a víra, že je práce může posunout k nečekaným možnostem mění osud. Vnímáte to podobně?