Ve speciální škole Matýsek rozkvetl, bez asistenta ji bude muset opustit

15. 12. 2021
Ve speciální škole Matýsek rozkvetl, bez asistenta ji bude muset opustit

Najít školu, ve které je dítě nadšené a těší se do ní, je sen všech rodičů bez rozdílu. U žákyň a žáčků s vážným zdravotním postižením, je pak, když se to povede, radost mnohonásobná. Škol totiž pro takové děti není mnoho a rodiče se kvůli nim dokonce i stěhují. Přesně to je případ malého Matěje a jeho rodičů.

„Matěj má ještě brášky Vojtu a Adámka. Ti jsou naštěstí zdraví. Černého Petra si v tomto smyslu vytáhnul Matýsek,“ říká maminka Klára, která do jeho narození pracovala jako účetní. Chlapeček přispěchal na svět předčasně už ve 34. týdnu. Hned po porodu se u něj objevily problémy s dýcháním. Nedostatečný přísun kyslíku do mozku a sepse, kterou prodělal během pobytu na neonatologickém oddělení, jej navždy poznamenaly. V necelém roce, kdy se výrazně opožďoval ve vývoji, lékaři sdělili rodičům, že trpí dětskou mozkovou obrnou. Má ochrnuté obě nohy a nehybnou levou ruku. Později se přidala také epilepsie. Matýsek tak dnes ve svých šesti letech nechodí, je upoután na invalidní vozík a používá částečně jen pravou ruku.

Lítost do života s postiženými dětmi nepatří

„Brečíte jen chvíli,“ říká maminka Klára. „Pak si prostě uvědomíte, že tenhle človíček na vás bude závislejší než jiné děti. Po celý život. Nepotřebuje ubrečenou, hroutící se mámu, ale naopak mámu silnou a odvážnou. To platí i o tátovi. Matýska milujeme takového jaký je. Snažíme se mu vytvořit co nejlepší rodinné zázemí a prostředí, kde se i v rámci svých omezení maximálně rozvíjí.“

Zdraví bráškové jsou velcí rodinní pomocníci. Maminka se kvůli péči o Matěje vzdala zaměstnání. Nadšeně vypráví, jak spolu, když je hezké počasí, tráví spoustu času na výletech. Hrají na hudební nástroje, vaří. Výlety a hudbu Matýsek miluje. A také autíčka, hraní si na písku, koupání v bazénu. „S brášky by rád trávil při společných hrách mnohem více času, než je to možné. Jeho postižení mu to nedovoluje.“

Brečíte jen chvíli. Pak si uvědomíte, že tenhle človíček nepotřebuje hroutící se mámu, ale naopak mámu silnou a odvážnou.

Za Matějovou psychickou pohodou i faktem, že dokáže chodit do školy, je skryta spousta dřiny i starostí, které si rodiče zdravých dětí možná ani neumí úplně představit. „Matěje znám díky své práci už šest let,“ začíná vyprávět Václav Arnošt. Působí v neziskové organizaci, se kterou rodiče spolupracují. „Vloni se Matějova rodina obětavě přestěhovala do jiného města, protože zde našla pro syna ideální speciální třídu ve škole. Nechtěli ho stresovat dojížděním.“ Jenže zatímco je chlapeček naprosto nadšený, rodičům vyvstaly starosti. Když škola Matěje přijímala, počítala s příjmem financí na dalšího asistenta. „Bez něj se Matýsek neobejde. Škole ale nakonec peníze přiděleny nebyly. Jediná možnost je ta, že si rodiče seženou peníze na asistenta sami,“ vysvětluje Václav Arnošt. V Matýskově třídě je na sedm dětí pouze jeden asistent, Matěj ale potřebuje pomoci se vším. Neobslouží se. Má plenky, musí ho někdo vozit. Také si začal chodit hrát družiny s ostatními dětmi. To mu velmi prospívá psychicky. Ale i tam potřebuje asistenta.

Bezpečně se cítí jen s lidmi, které už zná

Žádné dítě není stroj, kterému je jedno, když se kolem něj „pečovatelé“ střídají jako figurky na orloji. Děti se zdravotními postiženími jsou v tomto ještě senzitivnější. Potřebují si na ně zvyknout. Když k nim přilnou, jen velmi nerady přijímají změny. V současné době se tedy Matějovi, který nemůže být ani chvilku bez dohledu, věnují dva lidé. Podle potřeby se u něj střídají. Náklady na ně se pohybují kolem 12 000 – 15 000 Kč na měsíc, podle docházky. Hradit je ale musí rodiče. „Matýska dobře znají a jemu nevadí, když si ho předávají. Už je vedle členů naší rodiny do svého srdíčka ‚adaptoval‘, cítí se i s nimi bezpečně,“ je z nich nadšená i maminka Klára. Nepracují ovšem pro žádnou organizaci, rodina s nimi má uzavřenou smlouvu o asistenci. „Matěj je teď díky nim ve škole nadšený. Stále má dostatek pozornosti a učení také zvládá lépe než dřív. Jsme za místo v této škole i naší báječnou paní učitelku vděčni.“

Jenže kromě asistence Matěj potřebuje i rehabilitace a také absolvuje různé léčebné pobyty. Nic z toho pojišťovna nehradí, a když, tak spíše jen symbolicky. Rodina se vydala z veškerých úspor. Nové si vytváří jen obtížně, protože jediný plat – a to ještě snížený coronavirem - má tatínek. „Velmi bych této statečné rodině a hlavně Matějovi, který ve škole rozkvetl, přál, aby ji nemusel opouštět,“ uzavírá příběh Václav Arnošt. Proto se stal Matýskovým Patronem a podpořil tak prosbu maminky u Patrona dětí. Matějovi, aby nemusel skončit ve škole, kde je šťastný, můžete pomoci i vy.

Sdílejte článek s přáteli

Nepřehlédněte

Koně jsou pro dvojčata Ellu a Emmu s genetickým onemocněním nadějí
14. 12. 2021

Koně jsou pro dvojčata Ellu a Emmu s genetickým onemocněním nadějí

Okřídlené rčení, že pohled na svět je nejkrásnější z koňského hřbetu platí u dětí se zdravotním handicapem možná dvojnásob. Pro tyto kluky a holky totiž jízda na tomto ušlechtilém zvířeti neznamená jen radost, ale i naději na výrazné zlepšení jejich zdravotního stavu. Patří mezi ně i dnes tříleté sesty Emma a Ella.