Můj účet
Obědy školákům
Aby děti mohly zůstat tam, kde se cítí doma
Školné a stravné
Bc. Alena Fendrychová
koordinátorka v Diakonii ČCE - Středisko celostátních programů a služeb
Komentář patronaS rodinou se znám zhruba deset let a vím, že mají za sebou mnoho těžkých okamžiků. Zpočátku například úřad odmítal vyhovět jejich žádosti o azyl i trvalý pobyt a hrozilo, že budou deportováni z České republiky. To se ale naštěstí nestalo. K 1. dubnu však dostali výpověď z bytu, kde žili několik let. Rodiče věděli, že se to stane, takže už dlouhé měsíce předtím hledali nové bydlení. To se ale vůbec nedařilo. Majitelům vadilo buď to, že jsou cizinci, nebo že mají 5 dětí. Nakonec se jim podařilo pronajmout si maličký domeček, a to blízko školy, kam děti chodí. Zatím ale uhradili jen první polovinu kauce, druhou musí brzy doplatit. Rodiče na to ale i přesto, že pracují, nemají. Proto se obracím na vás s prosbou o pomoc. Rodina skvěle funguje. Rodiče se o děti dobře starají a velmi jim záleží na tom, aby vyrůstaly v bezpečí a dostalo se jim co nejlepšího vzdělání. Dvě děti navíc mají postižení, parézu jedné ruky, které u obou vzniklo při porodu. S tím souvisí větší finanční náročnost na různé rehabilitace a lázně. Současné bydlení představuje pro děti i jejich rodiče stabilní domov a jistotu, kterou po letech strávených v nejistotě opravdu potřebují. Pomozme jim proto zůstat tam, kde konečně nalezli domov.
Společně jsme vybrali
celou částku
25,000
Kč
Děkujeme všem!
Početná rodina potřebuje pomoc s doplatkem kauce na byt
Jsme velká rodina původem z Čečenska a rádi bychom se s vámi podělili o náš příběh. Do České republiky jsme s manželem a dvěma dětmi utekli před válkou. Bylo pro nás hodně těžké opustit domov, který jsme milovali, věděli jsme však, že nemůžeme naše děti vychovávat v zemi zmítané válkou. Dnes je to už 14 let, co tady žijeme a jsme nesmírně šťastní, že jsme mohli zůstat. Cítíme se tady doma.
Za tu dobu se naše rodina rozrostla o další 3 děti, takže už s manželem vychováváme 4 chlapce (ve věku 7, 9, 14 a 15 let) a 1 dívku (12 let). Všechny naše děti vedeme ke sportu, kluky však nejvíce baví judo a naše Aminka, jediná dcerka, má ráda plavání. Aminka se bohužel narodila s poraněním pažní nervové pleteně, což se projevuje sníženou pohyblivostí a částečným ochrnutím její levé ruky. Její bráška Turpal se narodil s tím samým, jen na pravé ruce. V bazénu to Amince ale nevadí, díky plavání si navíc procvičuje svá záda, která jsou napadena skoliózou.
Až do konce loňského roku jsme žili poměrně poklidným a spokojeným životem, pak jsme ale dostali výpověď z bytu a řešili, co bude dál. Při hledání bydlení nás všude odmítali jednak kvůli tomu, že jsme cizinci, a pak také proto, že máme 5 dětí. V jednu chvíli jsme si mysleli, že snad skončíme na ulici. Nakonec se nám naštěstí naskytla možnost bydlet v obci, kde jsme žili o mnoho let dříve, tak jsme se rozhodli se tam vrátit. Uzavřeli jsme nájemní smlouvu, uhradili půlku padesátitisícové kauce a nastěhovali se. Zanedlouho však musíme doplatit zbytek kauce, to si ale nemůžeme dovolit.
S manželem sice oba pracujeme, naše příjmy ale nestačí pokrýt náklady spojené se stěhováním, nájem a zbytek kauce. Pokud ale kauci nedoplatíme, budeme se muset odstěhovat, což by bylo hrozné. Děti jsou v novém domku šťastné, navíc mají hned vedle školu, takže do ní mohou chodit pěšky. Předtím jsme je museli vozit. Na vesnici se také nebojím pouštět jen ven s kamarády. Bylo by pro ně hrozné, kdyby se svých kamarádů museli vzdát a odstěhovat se jinam.
A protože si všichni přejeme zůstat tam, kde jsme, rozhodli jsme se s manželem zkusit své štěstí a poprosit vás o příspěvek na doplacení kauce. Jinou možnost už nemáme.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
