Aby Jiříka nebolela záda a mohl chodit
Jirku vnímám jako kamaráda a velkého bojovníka, ze kterého by si mohl vzít příklad i leckterý dospělý. Známe se už šest let. Posloucháme spolu muziku, která ho moc baví a hrajeme různé hry. Jirka je společenský, má rád zábavu, zajímá se o dění kolem sebe. Umí překvapit, jak pozitivně, tak i negativně. Inu jako každý správný puberťák. Na druhou stranu ví, když přestřelí a dokáže se omluvit. Jirkovi nesmírně pomáhají rehabilitace. Je okamžitě vidět pokrok. Přimlouvám se o pomoc s nimi. Jirkova maminka se plně věnuje dětem a finančně všechno táhne jenom tatínek. Oba rodiče jsou skvělí a nepamatuji si, že by si někdy postěžovali.
Maminka o Jiříkovi
Jsem maminka dvojčat, narozených předčasně ve 25. týdnu těhotenství. Jiřík a jeho sestřička Jůlinka tak přišli na svět s řadou zdravotních potíží. Jiřík špatně vidí, a navíc onemocněl dětskou mozkovou obrnou. Velmi negativně ovlivnila jeho jemnou a hrubou motoriku. Při chůzi zakopává. Miluji své děti takové, jaké jsou. Opustila jsem zaměstnání, abych se jim mohla plně věnovat, a vidím výsledky. Pro Jířu jsou velmi důležité rehabilitace. Vždy jim zlepší postavení těla i chůzi a posílí svaly. Bohužel neurorehabilitace nejsou hrazeny pojišťovnou. Před několika lety jsem sama oslovila pojišťovnu a prosila je. Zbytečně. Pomozte, prosím, Jirkovi, aby ho nebolelo tělo a mohl se svojí chůzí aspoň trochu přiblížit zdravým dětem.
