Můj účet
Obědy školákům
Aby měla Michalka konečně stabilní domov
Školné a stravné
S Michalkou a její maminkou spolupracuji jako terénní sociální pracovnice. Nyní obě bydlí v azylovém domě, původně ale žily v podnájmu i s Michalčiným tatínkem. Majitel bytu však potřeboval byt rychle uvolnit, a tak dostali výpověď z nájmu. Několik týdnů všichni bydleli u babičky, jejich společné soužití ale příliš nefungovalo. Pak Michalčina maminka dostala nabídku dočasného bydlení u svého zaměstnavatele, a tak se i s Michalkou odstěhovala. Bydlely v malém univerzitním bytě a plán byl takový, že během dvou let, kdy v tomto bytě mohou žít, maminka našetří na kauci a najde trvalý podnájem. Tento plán se bohužel zkomplikoval tím, že jí zaměstnavatel nečekaně vypověděl nájemní smlouvu v době, kdy na kauci ještě neměla našetřeno. Proto se obě nastěhovaly do azylového domu, kde je možnost bydlení časově omezená. Michalka už ale potřebuje skutečný domov, kde by měla svůj prostor na hraní a později i na učení. Po dvou letech stěhování by si obě zasloužily domov v pravém smyslu slova. Michalčin tatínek jim moc pomáhat nemůže, protože má vysoké dluhy a musí je splácet.
Tento příběh byl bohužel zrušen. Dary se ale nikde neztratily. Podpořili jste jimi jiné dětské příběhy. Děkujeme!
Příběh Michalky, která bydlí s maminkou v azylovém domě
Jsem maminkou čtyřleté Michalky, o kterou se starám sama. Nebylo tomu tak ale vždycky. S Michalkou a jejím tatínkem jsme žili v podnájmu, kde nám bylo hezky. Pak jsme ale dostali nečekanou výpověď z bytu a museli se stěhovat. Chvíli jsme byli u babičky, po pár týdnech jsem se ale rozhodla využít nabídku svého zaměstnavatele, který mi nabídl ubytování na školních kolejích. Pracuji totiž na hlavní pracovní poměr v univerzitní restauraci. Na koleje s námi bohužel nemohl Michalčin tatínek, pravidelně nás však navštěvoval. Časem jsme se ale rozhodli se rozejít. Náš vztah už nefungoval a oddělená bydlení a velké dluhy, se kterými se oba potýkáme, tomu také moc nepomohly.
Původně jsme měly s Michalkou slíbeno, že na kolejích můžeme zůstat dva roky. Po roce mi ale zaměstnavatel řekl, že se musíme odstěhovat. Celý rok jsme se snažila ušetřit na kauci na nové bydlení, v momentě, kdy jsme musely odejít, jsem však ještě neměla na nový podnájem dostatek peněz. A tak jsme putovaly do Charitního domu pro ženy a matky s dětmi. I tady ale můžeme být jen po omezený čas.
Ráda bych Michalce konečně dopřála domov, jaký si zaslouží. Protože na to ale mé úspory zatím nestačí, prosím o pomoc vás. Moje mzda není velká, ale běžné náklady na život zvládám uhradit. Prvotní velký výdaj v podobě kauce si však nemohu dovolit.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
