Můj účet
Obědy školákům
Aby měli Stázka a Sebík na čem spát
Školné a stravné
Anastázii je 14 let a bydlí s rozvedenou maminkou a dalšími sourozenci v azylovém domě. I když situace rodiny není lehká, starají se jeden o druhého velmi vzorně. Nejstarší Anastázie je maminčinou velkou oporou, pomáhá jí jak nejvíce může. Rozhodně má pro sebe výrazně méně času než její vrstevnice.
Rodina se od příchodu do azylového domu snažila postavit na vlastní nohy. Jako naprosto bezproblémová domácnost dostala skvělou možnost nastěhovat do „vlastního“, pronajatého bytu. Příležitost, která se jen tak nenaskytne. Maminka si to uvědomuje a velmi si ji váží. Bohužel nemá jako samoživitelka dostatek finančních prostředků na zakoupení postelí pro Anastázii a jejího bratra Sebastiánka. Dostanou děti maminky, která se nevzdala a povedlo se jí odrazit ode dna, šanci se dobře vyspat? Pomůžeme jim společně?
Společně jsme vybrali
celou částku
6,735
Kč
Děkujeme všem!
Příběh, jak ho napsal osud
Maminka o své dceři
Stázinka je moje velká opora. Je mi velmi líto, že jako nejstarší, nejvíc doplatila na moji rozvodovou anabázi. Bez její pomoci s domácností, bych se tak rychle nevzpamatovala. Díky okolnostem, kterými se mnou procházela, je možná až příliš skromná. Její spolužačky řeší, jestli novou sukni, nebo počítač. Stázka se raduje, když dostane k snídani lupínky s mlékem. Nikdy jsem si nemyslela, že skončím se svými dětmi v azylovém domě. To si nepředstavuje asi žádná matka, ale stalo se. Azylový domov nás zachránil. Umožnil nám nadechnout se a nerozdělit se. Teď se konečně stěhujeme do pronájmu, kde doufám začneme nový a šťastnější život. Začínáme znovu, od nuly, ale i tak jsme šťastní. Jen bych dětem přála pohodlnější spánek, já se klidně uložím na zemi. Budu velmi vděčná za pomoc.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
