Aby mohl autista Martínek komunikovat se světem

Můj syn Martínek se narodil před 14,5 lety při ne zcela hladkém porodu. První dva roky svého života se hezky vyvíjel, po jeho 2. narozeninách jsem si ale začala všímat, že se chová jinak než jeho vrstevníci. Martínek postupně zapomínal téměř vše, co se v prvních dvou letech života naučil, a to včetně chození na nočník i základní slovní zásoby. Ve 2,5 letech přestal úplně mluvit a běžná slova nahradil vlastními, pro nás ostatní nesrozumitelnými zvuky, které používá dodnes. V necelých třech letech mu byl diagnostikován nízkofunkční dětský autismus a středně těžká mentální retardace.

Mezi druhým a sedmým rokem si Martínek bezesporu procházel nejobtížnějším obdobím svého života. I pro nás se jednalo o nesmírně vyčerpávající a náročný čas. Když měl totiž Martínek 2,5 roku, narodil se mu malý bratříček. Ten ale přišel na svět s vrozenou srdeční vadou a bohužel nám krátce po svých 1. narozeninách zemřel. Bylo to pro naši hodinu hodně těžké. Na jedné straně jsme s manželem truchlili po našem synkovi, na druhé straně jsme byli nešťastní z toho, že s námi Martínek nedokáže komunikovat.

Jakmile jsem si uvědomila, že mi už Martínek nerozumí a mluvenou řečí se s ním nedomluvím, začala jsem fotit předměty, lidi i místa. Fotografie jsem poté ukládala do alb a otvíracích desek, abych mu mohla ukazovat, kam jdeme, s kým se potkáme, jak tam pojedeme apod. Začátky nácviku komunikace byly obtížné, stejně tak jako docílit toho, aby Martínek ráno vstal, byl schopen se někam přesunout a večer šel zase spát. Hodně nám ale pomohli v dětském centru Paprsek, kde se Martínkovi dostalo potřebné odborné péče a pedagogického vedení.

Martínek se časem naučil pracovat s VOKSem, výměnným obrázkovým systémem, který mu umožňuje komunikovat pomocí piktogramů. Využívá ho doma i ve škole, kde letos ukončil už 8. ročník. Když byl malý, měli jsme v rukou ještě standardní obrázky, které časem nahradily fotografie a piktogramy na počítači. Dnes už se ale neobejdeme bez iPadu, který je pro Martínka nejdůležitější pracovní i komunikační pomůckou. Zabaví ho i ve volném čase, kdy na něm prostřednictvím aplikací pro autistické děti hraje hry, jež ho baví a zároveň mu pomáhají eliminovat „problémové chování“ typické pro autistické děti. Aktivity na iPadu patří mezi pevné součásti Martínkova denního režimu, jehož dodržování je pro fungování celé rodiny klíčové.

Jeho stávající iPad nám však po každodenním používání v posledních pěti letech vypovídá službu a opravit ho už nejde. My si ale bohužel nemůžeme dovolit pořídit nový. Naše rodina se totiž rozrostla ještě o dnes desetiletého Ondru a osmiletou Klárku, takže se nám je tak na iPad našetřit nepodaří. Proto jsem se rozhodla zkusit své štěstí a požádat o pomoc Patrona dětí. Bez iPadu si Martínek neví rady s tím, o co v tom našem světě vlastně běží.