Aby mohl autista Sebík komunikovat s rodiči

Jsem maminkou čtyřletého Sebíka, který miluje všechny dopravní prostředky, nejraději má však vláčky. Společně s jeho tatínkem bydlíme v bytě, jež jsme upravili přesně podle potřeb našeho synka. Protože Sebík všude šplhá jako opička, má v pokojíčku prolézačku, houpací vak i provaz na lezení. Ve všední dny chodí na 4 hodiny do školky, kde je moc rád a kde řádí stejně jako doma.

Na první pohled Sebík vypadá jako zdravý a spokojený kluk, v životě to má ale hodně těžké. Hned po narození se totiž objevily první zdravotní problémy. Můj chlapeček přišel na svět s tzv. VACTERL syndromem, který se projevuje hned několika způsoby. Jedním z prvních projevů byl chybějící zadeček, který mu lékaři museli „dodělat“. Sebík zatím stále potřebuje plenky a nevíme, zda bude mít v budoucnu funkční svěrač.

Mezi další přidružené potíže patří zúžená průdušnice, která funguje jak průdušnice novorozeňátka, takže musíme dodržovat řadu různých opatření – nesmíme s ním chodit na místa, kde je velká koncentrace lidí, v zimě se příliš nezdržujeme venku, aby se Sebík nenachladil. Před rokem do Sebíkova života vstoupila také epilepsie a ADHD s poruchou pozornosti, objevily se potíže s krátkodobou pamětí a byl mu diagnostikován opožděný vývoj řeči i psychomotorický vývoj. V prosinci loňského roku potom přišla další rána. Lékaři nám oznámili, že je náš Sebík autista.

V současné době máme velký problém s komunikací. Autismus v kombinaci s opožděným vývojem řeči je jako zeď mezi námi a naším synem, která nám zabraňuje si porozumět. Sebík by měl podstoupit nácvik funkční komunikace, což by ho mělo posunout kupředu, my si ale teď takový výdaj nemůžeme dovolit. Proto vás moc prosíme o pomoc.