příspěvek na oční komunikátor (zařízení pro ovládání počítače pohledem); dar zajišťuje Spektra v.d.n.
Péťu a jeho prarodiče jsem poznala v rámci svého povolání průvodce v pěstounské rodině. Každé dva měsíce k nim docházím a povídám si s nimi o tom, jak se mají a jestli něco nepotřebují. Babička s dědečkem o Péťu moc hezky pečují a dělají všechno pro to, aby se měl co nejlépe. Společně pracují na tom, aby ve svém vývoji dosahoval co největších pokroků a mohl se jednou vrátit do normálního života. Péťa pro svůj vývoj potřebuje mnoho pomůcek, které jsou však nesmírně drahé. Jednou z nich je i oční komunikátor, zařízení pro ovládání počítače pohledem, který si už Péťa vyzkoušel. Jedná se o pomůcku, která mu pomáhá komunikovat s okolím pomocí obrázků (později i písmen, slov a vět). Oční komunikátor je ale velmi drahý a prarodiče si ho nemohou v žádném případě dovolit. Pojďme jim proto společně pomoci.
Společně jsme vybrali
celou částku
50,000
Kč
Děkujeme všem!
Babička vypráví příběh Péti, který se pere s následky tragické události
Náš šestiletý vnuk Péťa neměl zrovna nejšťastnější start do života. Narodil se sice zdravý, ale protože se o něj vlastní rodiče téměř nestarali, v desíti měsících dokázal pouze ležet. Rodičům byl proto z důvodu zanedbávání péče o dítě odebrán a chvíli před svými prvními narozeninami byl svěřen do výchovy nám, svým prarodičům. Rodiče svého syna do dnešního dne nenavštívili ani o něj neprojevili zájem. Nevědí tak, že se z něj stal šikovný kluk, který vše dohnal s obdivuhodnou rychlostí.
Bohužel však v květnu roku 2016 došlo k neštěstí. Péťa spadl do zahradního bazénu. Po dlouhých minutách, kdy nedýchal a bojoval o svůj život, se naštěstí podařilo obnovit jeho krevní oběh. Okamžitě byl převezen na ARO, kde ležel dva týdny. Lékaři, kterým jsme neskonale vděční, mu sice zachránili život, Péťa se ale stále potýkal s otokem mozku a spasticitou končetin (zvýšené svalové napětí, mezi jehož projevy patří křeče a časté bolesti).
Navzdory prognózám některých lékařů se Péťa stále lepší. Není to jednoduché pro něj ani pro nás, ale děláme všechno pro to, aby se mohl vrátit zpátky do normálního života. Zatím sice nemluví, nestojí, nechodí a v noci ho musíme polohovat, protože se sám nepřetočí, už ale vnímá své okolí. A to je velký úspěch. Udělal také velký pokrok v jídle. Naučil se totiž kousat, takže už ho nemusíme krmit PEG sondou přímo do žaludku, ale běžně lžičkou.
Komunikace s naším vnukem ještě před pár měsíci probíhala pouze pomocí mrkání. Nedávno nám však poradkyně rané péče doporučila vyzkoušet speciální pomůcku pro oční komunikaci s použitím počítače. Jedná se o tzv. oční komunikátor, který máme zatím jen půjčený. Funguje ale výborně. Péťa velmi rychle pochopil, jak snadné je pomocí obrázků v počítači komunikovat se svým okolím a vyjadřovat, co zrovna potřebuje. Tato pomůcka nám, ale zejména Péťovi neskutečně zjednodušuje život. Konečně si rozumíme a odpadá tak frustrace z toho, že nevíme, co nám chce náš vnouček říct.
Protože budeme muset oční komunikátor brzy vrátit, hledáme způsoby, jak Péťovi pořídit jeho vlastní. Není to ale vůbec levná záležitost. Něco málo nám přispěje úřad práce, sami ale musíme doplatit téměř 70 000 korun. Protože však financujeme rehabilitační léčbu a mnoho rozličných terapií, nemůžeme si takto drahou pomůcku finančně dovolit. Proto jsme se obrátili s prosbou o pomoc na Patrona dětí.