Aby mohla ochrnutá Izabelka rehabilitovat

Izabelka byla zdravé a šťastné dítě, které vždy rádo tančilo, běhalo a prohledávalo všechny šuplíky a skříně ve svém dosahu. V jejích šestnácti měsících však došlo k autonehodě, po které zůstala ochrnutá od hrudníku dolů. Dva a půl měsíce ležela v nemocnici, více než měsíc pak byla s maminkou v lázních. Lékaři ji sledovali 24 hodin denně, každý den podstupovala spoustu vyšetření.

I když byla Izabelka v době nehody malá, uvědomovala si, že se něco děje. Nerozuměla tomu, proč se nemůže zvednout a odejít tak, jak to dělala včera. Nechápala, proč jí nejdou natáhnout ruce a proč si nemůže vlézt k mamince na klín. Z celé situace byla zmatená a měla velký strach.

První týden v nemocnici byl pro ni i její maminku noční můrou. Izabelka nespala, nejedla, ve dne v noci plakala. Když se však konečně poprvé najedla, plakala pro změnu maminka. Tentokrát ale radostí. Časem se také Izabelka začala usmívat a projevovat zájem o hračky. Samozřejmě musela začít cvičit a rehabilitovat, což nebylo nic snadného. Byla a je to velká výzva nejen pro ni, ale i pro její rodiče a fyzioterapeuty. Vzhledem ke svému věku totiž Izabelka při cvičení příliš nespolupracuje, proto vyžaduje větší pozornost a vynalézavost než starší pacienti.

Izabelka zatím nedokáže sedět, stát ani chodit, neleze, neplazí se. Má slabé ručičky, 2 prsty jí vůbec nefungují, ty ostatní velmi omezeně. Občas, když se nemůže pohnout, se za to na sebe zlobí. Aby se její stav nezhoršoval, musí pořád cvičit, a to i tehdy, když je unavená. Rehabilitace ale stojí nemalé peníze a rodičům, kteří se dohromady starají o 3 děti, už docházejí úspory. Proto se rozhodli požádat o finanční příspěvek.