

Pavel je 10letý kluk, který se narodil drogově závislým rodičům. Jeho raný vývoj byl velmi negativně ovlivněn mnoha traumatickými zkušenostmi jako např. domácí násilí, zanedbávání a umístění do kojeneckého ústavu. Díky těmto zkušenostem u něj vzniklo tzv. komplexní vývojové trauma a porucha ve vytváření citového pouta.
Chlapec spolu se svým bratrem žije od necelých 2 let v pěstounské rodině, kterou doprovázím jakožto sociální pracovnice. Při mých návštěvách jde vždy vidět, že má Pavlík velké problémy s regulací svých emocí, z čehož pramení také jeho problémové chování. Je to citlivý kluk, který potřebuje zažívat hodně lásky a bezpodmínečného přijetí od svých náhradních rodičů.
S ohledem na jeho velmi specifické potřeby pěstouni využívají tzv. dyadickou vývojovou psychoterapii, která je velmi efektivní metodou pro práci s dětmi s narušenou citovou vazbou a jejich pečovateli. Terapie je však dlouhodobá a není hrazena ze zdravotního pojištění, a proto by pěstouni velmi uvítali finanční pomoc.
Celou částku se sice nepodařilo vybrat, s rodinou dítěte jsme ale našli způsob, jak za vybranou částku 10000 Kč pořídit alespoň část daru. Děkujeme všem!
Pavlík byl odebrán společně s bratrem od drogově závislých rodičů a umístěn do kojeneckého ústavu
S manželem jsme si v roce 2015 vzali do pěstounské skoro dvouletá dvojčata. Po celou dobu, co jsou u nás v péči se jim snažíme zmírnit a přijmout zážitky, které do té doby zažili v původní rodině a kojeneckém ústavu. Pavel žil do 1 roku u biologických rodičů, kteří téměř každý den užívali drogy a na péči o děti neměli vůbec čas. Nakonec otec matku napadl nožem a děti byly z rodiny odebrány a umístěny do kojeneckého ústavu.
Pavlík se s následky z ranného dětství doposud nedokázal vyrovnat. Často trpí pocitem osamění. Neustále bojuje s tím, že všechno, co udělá není dost dobré, že ho nikdo nemá rád a když se dostane do jakékoliv nesnáze končí to velkým výbuchem vzteku a agrese. Doposud se tato nespokojenost projevovala hlavně doma, kdy po celém dni měl potřebu emoce vypustit. V poslední době již začíná být vzteklý i v kroužku a ve škole, pokud se mu něco nedaří, a tím pak odrazuje své okolí od další komunikace.
Již rok aktivně navštěvujeme s druhým bratrem terapie, který dělá velké pokroky. V tuto chvíli bychom potřebovali do terapie aktivně zapojit i Pavla. Terapie jsou velmi intenzivní. Chodíme pravidelně co 14 dní a je to pro nás velmi časově, emočně i finančně náročné. Pavlíkovi by to velmi pomohlo naučit se zpracovat veškeré negativní emoce a také by mu to zjednodušilo přijetí mezi dětmi.
(jméno chlapce bylo změněno)