Můj účet
Obědy školákům
Aby se Adélka dokázala sama postavit
Zdravotní pomoc Přispívali jste na zdravotní rehabilitaci a pohybovou terapii (Lokomat a Kosmík), ergoterapii; dar zajišťuje Neurorehabilitační klinika AXON
S maminkou Adélky jsem se seznámila na cvičení v těhotenství. Obě jsme tehdy čekaly holčičky a naše holky jsou dodnes kamarádky. Adélka se narodila jako normální a krásné dítě. Postupně jsme však zjišťovaly, že s ní něco není v pořádku, a tak se rozjel kolotoč vyšetření a postupného zjišťovaní, co se to s ní vlastně děje. Když vyšly na povrch všechny diagnózy, Adélčina maminka dělala všechno pro to, aby Adélce co nejvíce pomohla. Sledovala jsem její snažení a už tenkrát jsem se rozhodla, že ji musím pomoci. Nejdříve jsme hledaly cvičení podle Vojtovy metody, později jsem si přečetla o "kosmickém oblečku", jak se v něm cvičí a jak dětem pomáhá. Hned jsme proto začaly pátrat po zařízení, kde by to Adélka mohla vyzkoušet, a nadacích, které by nám to pomohly financovat. Výsledek byl takový, že terapie s pomocí tohoto oblečku, tzv. Klim-Therapy, jí moc pomáhá. Adélka, dnes už osmiletá slečna plná radosti ze života, zatím chodí s oporou. Aby ale jednou mohla chodit úplně sama, potřebuje pokračovat ve speciálních rehabilitacích a terapiích. Její rodiče však v tuto chvíli nemají dostatek peněz na to, aby jí další potřebné rehabilitace uhradili.
Společně jsme vybrali
celou částku
73,800
Kč
Děkujeme všem!
Příběh Adélky, která sní o tom, že se jednou sama postaví na vlastní nohy
Narodila jsem se v červnu roku 2010 jako krásné a zdravé miminko. Porod byl sice komplikovaný, ale nakonec to všechno dobře dopadlo. Já i maminka jsme byly v pořádku. Jako miminko jsem hodně spala, o něco víc jsem však plakala. V mých třech měsících si mamka všimla, že se mnou přece jenom něco není v pořádku. Trvalo ale téměř 2 roky, než jí lékaři řekli, že mám centrální hypotonický syndrom (příliš slabé svaly) a hypoplazii mozečku (nekompletní vývoj mozečku).
Klidně by se dalo říct, že jsem normální holka, jen mám problémy s chůzí. V létě mi bude 9 let a pořád ještě nechodím. A celkově mám všechno o něco pomalejší. Každého samozřejmě zajímá, jestli se dají moje nemoci léčit a já jim říkám, že bohužel nedají. Je to smutné, já vím, ale zároveň také vím, že když budu hodně cvičit a rehabilitovat, jednou se sama postavím na vlastní nohy.
Mamka se mnou odmalička cvičí podle Vojtovy metody, od tří let také jezdíme na rehabilitační pobyty do Klimkovic a na kliniku AXON. Tamější rehabilitace a cvičení mi hodně pomáhají a posouvají mě kupředu. Bohužel ne všechny rehabilitace a cvičení jsou hrazeny zdravotními pojišťovnami. Jedná se ale o hodně drahou záležitost, na kterou plat mamky a taťky nestačí. Když není mamka se mnou, pracuje jako kadeřnice a taťka prodává a opravuje počítače. Já jsem v té době ve škole. Péče o mě je stojí hodně peněz, takže na drahé rehabilitace už korunky nemají.
Doma jsme dlouho seděli a přemýšleli, jak to tedy uděláme (já rehabilitovat prostě musím), a pak jsme našli informace o Patronovi dětí. A tak zkoušíme své štěstí. Pomůžete mi, prosím, s úhradou pro mě tolik potřebných rehabilitací? Věřím, že až díky vám budu moci chodit, udělám všechno pro to, abych také pomohla těm, kteří neměli v životě štěstí.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
