speciální rehabilitace
Maminku Hynečka jsem poznala snad před milionem let, a to v restauraci, kde tehdy pracovala. V průběhu času se maminka vdala a porodila dvě krásné děti. Pak jsme se nějaký čas neviděly, a když jsme se znovu potkaly, řekla mi o tom, co se Hynečkovi stalo. Byl to pro mě obrovský šok. Rodiče v současné době bojují s nedostatkem peněz na zaplacení potřebných rehabilitací a terapií. Je to pro ně hrozná bezmoc. V tomto případě totiž platí, že zdraví si za peníze koupit lze. A já udělám všechno pro to, abych jim pomohla finanční prostředky sehnat. A tak se teď obracím s žádostí o pomoc na vás.
Společně jsme vybrali
celou částku
24,800
Kč
Děkujeme všem!
Příběh, jak ho napsal osud
Jmenuji se Hynek a poprvé jsem se narodil v říjnu roku 2011. Podruhé, jak to občas zdůrazňuje moje maminka, potom v červenci roku 2014. Když mi bylo něco málo přes dva roky, spadl jsem totiž nešťastnou náhodou do bazénu.
Před tím jsem byl zdravý kluk, co chodil, mluvil a vůbec dělal všechno, co ostatní malé děti. Když jsem se ale probudil po svojí bazénové nehodě, nic z toho jsem neuměl. Všechno jsem prostě nějak zapomněl. Ale doktoři říkají, že se to všechno zase můžu naučit. Jen musím poctivě cvičit a rehabilitovat.
Zatím ještě pořád ležím a maminka s tatínkem se o mě musí starat a se vším mi pomáhat. Mluvit s nimi taky nedokážu, ale naučil jsem se komunikovat očima. Když se mi do nich rodiče pořádně zahledí, vědí, co jim chci říct. Také neumím sám jíst, takže mám zavedenou sondu v žaludku. Není to zrovna extrémně pohodlná záležitost, ale je to jediný způsob, jak se pořádně nadlábnout. Jinak mám moc rád pohádky. Vydržím je poslouchat celé hodiny.
Jak už jsem říkal, abych mohl být zase normální, musím hodně a hodně cvičit. Moc mi pomáhají rehabilitační terapie, které ale stojí hodně peněz. Mamka s taťkou na ně teď nemají. Bez nich ale budu pořád tím „ležícím“ klukem, který nic nemůže a nic neumí.