Aby se Miruška jednou dokázala sama hýbat

Mirušce bude za nedlouho devět let. Nechodí, nesedí a nosí plenky. Celý den tráví doma, kam za ní chodí jen paní učitelka a rehabilitační sestra. I když Miruška vypadá jako velký pohodář, v životě ji provází jedna rána za druhou.

V roce 2015 podstoupila první operaci nádoru na mozku. Protože však nádor nebylo možné vyjmout celý, byla Miruška poslána do protonového centra, kde se specializují na léčbu rakoviny. Byla jsem si jistá, že se uzdraví. Bohužel jsem se mýlila.

O půl roku později začala špatně chodit, zhoršila se hybnost její pravé i levé ruky. Ihned podstoupila řadu vyšetření, která ukázala, že má spálený skoro celý mozkový kmen, zřejmě vlivem ozařování. Dostala k užívání spoustu kortikoidů, kvůli kterým začala hodně přibírat. Stále to ale nebylo všechno. O dalšího půl roku později se totiž Miruška přestala hýbat úplně. Nedokáže ani mluvit, jíst a polykat. Z mojí holčičky se stal postupem času malý „ležák“.

Každý den však spolu cvičíme a snažíme se rozhýbat tělíčko, které se samo od sebe hýbat nechce. V Sanatoriích Klimkovice nyní otevřeli nový program intenzivní rehabilitace, který by Mirušce mohl hodně pomoci. Jedná se o individuální cvičení s terapeutem, které probíhá pětkrát týdně. Pojišťovny nám ale nic nepřispějí a v rodinném rozpočtu na to nemáme peníze. Proto jsem se rozhodla požádat o pomoc Patrona dětí.