Aby Štěpánka konečně poslouchalo vlastní tělíčko

Štěpánek (2 roky) byl neplánovaným, ale hodně chtěným dítětem. Mé těhotenství však neprobíhalo bez komplikací. Nejprve mi po kontrolních odběrech krve zavolala zdravotní sestřička s tím, že podle výsledků testů bude mít moje dítě Downův syndrom. Upřímně musím říct, že jsem se v tu chvíli rozplakala. Následoval odběr plodové vody a po pár týdnech mi bylo sděleno, že se diagnóza nepotvrdila a výsledky jsou negativní. Myslím, že mé hluboké oddechnutí museli slyšet až na druhém konci světa.

Jak týdny ubíhaly, objevily se další komplikace. Lékaři měli podezření, že můj syn bude trpět hydrocefalem. Následovalo další vyšetření, jehož výsledek byl opět negativní. To už jsem si říkala, že mě takhle děsí snad schválně. V sedmém měsíci těhotenství si ale pan doktor všiml, že má náš Štěpánek menší hlavičku, než by měl. Odmítala jsem se však stresovat a byla jsem si jistá, že to opět bude planý poplach. Tentokrát se ale lékaři nezmýlili a našemu Štěpánkovi byla ještě před narozením diagnostikována mikrocefalie – Štěpánek má málo vyvinutý mozek a malou hlavičku.

Štěpánek se narodil přirozenou cestou, ale na svět se mu muselo trošku pomoci. Po porodu ho ihned odvezli na JIP, poprvé jsem si ho pochovala až dvě hodiny po jeho narození. Naše společné začátky tak byly hodně náročné. Když už jsem s ním konečně mohla být na pokoji, nevěděla jsem, jak se o něj pořádně starat. Naštěstí mi sestřičky hodně pomohly a všechno mi ukázaly.

Když jsme si ho pak s přítelem vzali konečně domů, celá rodina z něj byla nadšená, všichni si ho chtěli chovat. Po prvních dvou měsících se ale dostavily potíže. Štěpánek musel být hospitalizován se zánětem močového měchýře a dalšími komplikacemi. Bohužel se u něj také projevila epilepsie.

Momentálně je Štěpánek stabilizovaný, už pár týdnů je bez epileptických záchvatů. Dřív měl záchvaty několikrát za den, ale naštěstí mu pomáhají léky. Taky začal lépe spát, za což jsme moc rádi. Vždycky, když se probudí po vydatném spánku, směje se a je šťastný. Je to naše veselé děťátko, které má rádo společnost jiných lidí, především pak dětí.

Co se týká možností jeho pohybu, snaží se udržet hlavičku. Když pololeží, má snahu se zvedat. Snažím se s ním denně cvičit doma, ale naše cvičení bychom potřebovali doplnit rehabilitacemi pod dohledem odborníků. Takové rehabilitace jsou ale nad naše finanční možnosti.