Adélce na brýle a letní tábor

Jsem babičkou desetileté Adélky, kterou mám od jejích 18 měsíců svěřenou do pěstounské péče. Její rodiče jsou drogově závislí a nechtějí se o ni starat. Situace pro mě není jednoduchá, neboť jsem vdova, mám však skvělou rodinu, která mi v těžkých chvílích vždy pomůže.

Adélka je moc šikovná a dělá mi jen radost. Každý den se jí snažím vynahradit smutný fakt, že není se svými rodiči. Ačkoliv byla velmi malá, když zažila ošklivé chvíle, nese si následky stále s sebou. Je úzkostlivá, musí usínat při světle a těžce nese každý můj odchod. Sužují ji obavy, že ji zase někdo blízký opustí.

A proč vám to vlastně vyprávím? Před časem si vnučka začala stěžovat, že špatně vidí. Šla jsem s ní hned k lékaři, kde se ukázalo, že trpí silnou vadou zraku – vidí jen na 30 %. Okamžitě jsme pořídily nové brýle, ty se nám ale rozbily a na nové teď nemám peníze. Adélka by také ráda odjela na letní tábor, kam se moc těší. Bohužel, ani úhrada tábora není v mých finančních možnostech.

Od maminky Adélčina spolužáka jsem se ale dozvěděla o Patronovi dětí a rozhodla se, že zkusím požádat o pomoc s úhradou brýlí i tábora. Brýle jsou pro Adélku nutností a tábor odměnou, kterou si moje šikulka moc zaslouží. Za vaši pomoc budu nesmírně vděčná.

P. S. Jméno vnučky v příběhu není skutečné, náš příběh ale skutečný je.