Můj účet
Obědy školákům
Adélce na dětský stacionář
Rozvoj a vzdělání Přispívali jste na denní stacionář a dopravu na 3 měsíce; dar zajišťuje Denní centrum Žirafa
V rodině Adélky působím jako pracovnice rané péče od června roku 2017. Rodina využívá podporu terénní sociální služby s ohledem na dětský autismus Adélky. Kromě autismu má Adélka také problémy s chůzí. Jako poradce rané péče poskytuji rodině nejen sociálně právní poradenství a psychosociální podporu, ale také učím rodiče, jak pracovat s dítětem, které má dětský autismus. Rodiče jsou velmi obětaví, s Adélkou pracují a za rok mého působení v této rodině je vidět veliký pokrok. Adélka přestala mít tak četné záchvaty agrese a sebepoškozování, lépe snáší přítomnost cizích lidí a celkově je více kontaktní, a to i přes specifika svého chování. Výdaje na péči o Adélku jsou velké, rodině by proto velmi pomohl příspěvek na dětský stacionář, kam Adélka pravidelně dochází.
Společně jsme vybrali
celou částku
21,450
Kč
Děkujeme všem!
Maminka vypráví příběh svojí Adélky
Adélka se nám narodila v červnu roku 2014 a byla krásné miminko. Doma na ni už čekala starší sestřička Maruška. Holky nám hezky rostly do krásy, a jakmile spolu dokázaly komunikovat, bylo to u nás jako v úle – samé žvatlaní a povídání. Tahle vzpomínka je s odstupem času pro mě a mého partnera trošku bolestivá.
Po nějaké době se totiž Adélka začala od ostatních dětí odlišovat. Ve dvou letech neopakovala žádná slovíčka, neukazovala na zvířátka, nechtěla se s námi mazlit. Dost nás to znepokojovalo, a proto jsme hned běželi k paní doktorce. Ta nás uklidňovala, že každé dítě je jiné a některému trvá déle, než se rozmluví. Pro jistotu jsme však zašli ještě k jinému doktorovi, který nás ihned poslal k dětskému psychologovi. Tam nám potvrdili to, čeho jsme se obávali. Adélka je postižena dětským autismem.
V tu chvíli se nám zhroutil svět. Naštěstí jsme dostali kontakt na ranou péči, kde nám všechno vysvětlili a dodnes nám moc pomáhají. Učí nás, jak máme s naší beruškou komunikovat, jak to všechno lépe zvládat. Díky nim dělá Adélka velké pokroky. Má tam také svoji tetu, kterou miluje nejen ona, ale i starší Maruška.
Nyní se snažíme žít tak, aby byl každý den naplněn něčím hezkým. Užíváme si maličkostí. I když je na tom Adélka tak, jak je, milujeme ji a nikdy bychom se jí nevzdali. Nejsme sice úplně normální a běžná rodina, ale máme se rádi a jako tým skvěle fungujeme. Chvíli nám trvalo, než jsme se s naší situací smířili, ale nyní jsme vděční za všechno, co máme. A za to, že si dokážeme vážit i maličkostí, paradoxně vděčíme právě Adélce a jejímu autismu.
Adélka navštěvuje denní stacionář, kde je každý den 5 a půl hodiny. Líbí se jí tam, hodně se posouvá dopředu. Financování stacionáře je však pro nás náročné. Bohužel mám kvůli péči o dceru omezené pracovní možnosti, takže peněz nemáme nazbyt. Proto jsme se obrátili na Patrona dětí s žádostí o pomoc. Patron dětí nám už jednou pomohl. Díky němu a štědrým dárcům teď máme sportovní kočárek, což je pro nás velká pomoc. Adélka toho totiž sama moc neujde. Nyní bychom byli vděční za jakýkoli příspěvek na denní stacionář. Děkujeme.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
