Adélce na dětský stacionář
V rodině Adélky působím jako pracovnice rané péče od června roku 2017. Rodina využívá podporu terénní sociální služby s ohledem na dětský autismus Adélky. Kromě autismu má Adélka také problémy s chůzí. Jako poradce rané péče poskytuji rodině nejen sociálně právní poradenství a psychosociální podporu, ale také učím rodiče, jak pracovat s dítětem, které má dětský autismus. Rodiče jsou velmi obětaví, s Adélkou pracují a za rok mého působení v této rodině je vidět veliký pokrok. Adélka přestala mít tak četné záchvaty agrese a sebepoškozování, lépe snáší přítomnost cizích lidí a celkově je více kontaktní, a to i přes specifika svého chování. Výdaje na péči o Adélku jsou velké, rodině by proto velmi pomohl příspěvek na dětský stacionář, kam Adélka pravidelně dochází.
Přispívali jste na
denní stacionář a dopravu na 3 měsíce; dar zajišťuje Denní centrum Žirafa
Společně jsme vybrali celou částku 21 450 Kč
Děkujeme všem!
Maminka vypráví příběh svojí Adélky
Adélka se nám narodila v červnu roku 2014 a byla krásné miminko. Doma na ni už čekala starší sestřička Maruška. Holky nám hezky rostly do krásy, a jakmile spolu dokázaly komunikovat, bylo to u nás jako v úle – samé žvatlaní a povídání. Tahle vzpomínka je s odstupem času pro mě a mého partnera trošku bolestivá.
Po nějaké době se totiž Adélka začala od ostatních dětí odlišovat. Ve dvou letech neopakovala žádná slovíčka, neukazovala na zvířátka, nechtěla se s námi mazlit. Dost nás to znepokojovalo, a proto jsme hned běželi k paní doktorce. Ta nás uklidňovala, že každé dítě je jiné a některému trvá déle, než se rozmluví. Pro jistotu jsme však zašli ještě k jinému doktorovi, který nás ihned poslal k dětskému psychologovi. Tam nám potvrdili to, čeho jsme se obávali. Adélka je postižena dětským autismem.
V tu chvíli se nám zhroutil svět. Naštěstí jsme dostali kontakt na ranou péči, kde nám všechno vysvětlili a dodnes nám moc pomáhají. Učí nás, jak máme s naší beruškou komunikovat, jak to všechno lépe zvládat. Díky nim dělá Adélka velké pokroky. Má tam také svoji tetu, kterou miluje nejen ona, ale i starší Maruška.
Nyní se snažíme žít tak, aby byl každý den naplněn něčím hezkým. Užíváme si maličkostí. I když je na tom Adélka tak, jak je, milujeme ji a nikdy bychom se jí nevzdali. Nejsme sice úplně normální a běžná rodina, ale máme se rádi a jako tým skvěle fungujeme. Chvíli nám trvalo, než jsme se s naší situací smířili, ale nyní jsme vděční za všechno, co máme. A za to, že si dokážeme vážit i maličkostí, paradoxně vděčíme právě Adélce a jejímu autismu.
Adélka navštěvuje denní stacionář, kde je každý den 5 a půl hodiny. Líbí se jí tam, hodně se posouvá dopředu. Financování stacionáře je však pro nás náročné. Bohužel mám kvůli péči o dceru omezené pracovní možnosti, takže peněz nemáme nazbyt. Proto jsme se obrátili na Patrona dětí s žádostí o pomoc. Patron dětí nám už jednou pomohl. Díky němu a štědrým dárcům teď máme sportovní kočárek, což je pro nás velká pomoc. Adélka toho totiž sama moc neujde. Nyní bychom byli vděční za jakýkoli příspěvek na denní stacionář. Děkujeme.
