společně za
lepší dětství

Otevřít menu Zavřít menu

Alíkovi na hiporehabilitace

Obrázek příběhu
Přispívali jste na

léčebný hiporehabilitační pobyt; dar zajišťuje Centrum hiporehabilitace Mirákl, o.p.s.

Obrázek daru
Ivana Kučerová
Patron příběhu

Ivana Kučerová

rodinná přítelkyně

Komentář patrona

Maminku s Alíkem znám už několik let jak z běžného života, tak z různých hipoterapií. I já mám totiž v rodině postižené dítě. A víme toho o sobě dost – naše potřeby, starosti a sny, věci smutné i veselé. Alíkův otec psychicky nezvládal synovo postižení, odešel od rodiny a jeví o ni jen malý zájem. Maminka celý den pečuje o Alíka a vzhledem k tomu, že Alík potřebuje nonstop péči, nemůže jít do práce. Alíkova starší sestra studuje na střední škole a rodinu po odchodu nevlastního otce živí Adam, syn z prvního manželství maminky. Alík potřebuje pravidelné hiporehabilitace, bez nichž se jeho stav zhoršuje. Přispějme jim, tahle rodina si pomoc zaslouží.

Společně jsme vybrali
celou částku 16,100 Kč

Děkujeme všem!

Sdílet příběh:

Příběh, jak ho napsal osud

Naše velká rodina má celkem 4 členy: mě (mamku), Alíka (7 let), Terezku (19 let) a Adama (22 let). Terezku a Adama mám z prvního manželství, s Alíkovým otcem se v současné době rozvádím. O svého syna jeví jen pramalý zájem.

Alík se narodil v květnu roku 2011 a bylo to krásné a usměvavé miminko. Po běžném očkování v šesti měsících ale začal neuvěřitelně zvracet. Všechno jídlo a pití, včetně mateřského mléka, z něho šlo ven. Pediatr se nad tím nepozastavil a řekl mi, že je to asi reflux. Po dalších čtrnácti dnech se u Alíka objevily lehké záškuby ručičkami, které se každý den stupňovaly. Nakonec mu lékaři nasadili antiepileptika, která naštěstí zabrala.

Po měsíci od prvního očkování byl Alíkovi diagnostikován Westův syndrom, nejnebezpečnější forma epilepsie, která vede k poškození mozku. Časté epileptické záchvaty u něj také způsobily mentální retardaci, středně těžkou poruchu autistického spektra, svalovou hypotonii, hypermobilitu a pravostrannou hemiparézu (ochrnutí pravé části těla).

Alík je nádherný a snaživý kluk a já dělám všechno pro to, abych ho dala dohromady, aby mohl vést plnohodnotný život. Přestože za poslední dobu dosáhl velkého pokroku, jeho psychomotorický vývoj se zastavil na hranici pouhých tří let. Je stále na plenkách, sám se neumyje. Koupání je pro něj naprostým utrpením, protože se strašně bojí vody. Potřebuje pomoci naprosto se vším - s jídlem, oblékáním, obouváním. Přesto Alík mnohé překvapil.

Lékaři mu totiž předpovídali, že bude těžký ležák. Díky intenzivní hipoterapii a zlatým ručičkám naší fyzioterapeutky jsme snad tuto prognózu odvrátili. Alík k mojí velké radosti začal ve dvou a půl letech chodit, s oporou ujde tak 150 metrů, bez opory 50. Stále je nutné rehabilitovat a čas strávený na koňském hřbetu je tou nejlepší léčbou, jakou si lze pro dítě představit. Alíka hiporehabilitace a láska ke koním posouvají vpřed jak fyzicky, tak i mentálně. Jízdy na koních mu posilují svaly, zlepšují držení těla a funkce končetin, ochrnutá pravá ruka začíná lehce fungovat. V šesti letech také začal konečně mluvit, za to jsem moc ráda.

Hiporehabilitace bohužel znamenají výdaj, který si jako samoživitelka nemohu dovolit. Každá vynechaná hiporehabilitace se ale negativně odráží na zdravotním stavu mého synka. Proto jsem požádala o pomoc Patrona dětí, jehož prostřednictvím bych ráda sehnala peníze na hrazení těchto terapií.

Na pomoc dětem putuje vždy 100 %
částky, kterou darujete.

Aktuálně čekají na vaši pomoc

Vyberte kraj na mapě