Anetce na lyžařský kurz se spolužáky

Anetku jsem poznala, stejně jako jejího brášku Kubíka, minulý rok v létě. S jejich maminkou jsem před třemi lety chodila na seminář, který pomáhal maminkám nejen po mateřské dovolené najít uplatnění na pracovním trhu. V létě jsem ji potom kontaktovala s tím, zda by její Kubík nechtěl být tanečním partnerem mojí dcerky. Maminka souhlasila a já se pomalu začala dozvídat jejich příběh. Maminka má tři děti, nejstarší dcerka s ní už ale nežije. Dnes se tak sama stará o dvě děti, pro které žije. Anetka i její bráška navštěvují uměleckou školu, věnují se hře na hudební nástroje. Anetka je navíc vášnivá čtenářka. Kdykoliv svého brášku doprovází na taneční kroužek, vždy má v ruce knihu. Maminka se jim snaží dát do života vše potřebné, často na úkor svých potřeb. Veškeré finanční prostředky věnuje na rozvoj jejich dovedností, snaží se z nich vychovat nezávislé a sebevědomé osobnosti. Má zaměstnání na plný úvazek, pronajímá si byt, s jídlem jí však pomáhá potravinová banka. Oblečení mají děti většinou po kamarádech. Po zaplacení všech nutných výdajů jí totiž zbyde pouhých 1 500 korun na měsíc. Anetka je skvělá starší sestra, která se o mladšího brášku zvládne postarat, když je maminka v práci. Je jí teprve 13 let, ale povahově je už dospělá. Váží si maličkostí, je skromná, nápomocná, vděčná a na svůj věk možná až moc rozumná. Dobře si uvědomuje, že nežije v rodině s materiálním a finančním zabezpečením a jistě ji někdy zamrzí, že zrovna nemůže jít s kamarádkou do kina, protože nedostává kapesné. Danou situaci ale chápe. Nyní by však ráda odjela se spolužáky na lyžařský výcvik, po ničem jiném netouží. A protože jí chce maminka toto velké přání splnit, rozhodla se požádat o pomoc Patrona dětí.