Můj účet
Obědy školákům
Aničce na kvalitní spánek a hezké sny
Školné a stravné
S rodinou malé Aničky jsem v kontaktu díky své profesi sociální pracovnice. S její maminkou jsem začala spolupracovat v době, kdy se nacházela v hmotné nouzi. Nyní se její aktivitou situace zlepšila, bohužel ne natolik, aby nebyla závislá na jiné pomoci. Maminka má čtyři děti, jejichž otec je ve výkonu trestu odnětí svobody. Rodina původně bydlela v nájemním bytě a pobírala dávky hmotné nouze. Už tehdy však mamince nestačily peníze na to, aby pokryla všechny výdaje s bydlením a školou. Otec dětí výživné neplatí. Poté se situace vyhrotila. Maminka přišla o byt a děti musely být umístěny v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Mamince se naštěstí během tří měsíců podařilo sehnat byt a všechny děti se jí vrátily zpět do péče. Krátce po tom, co se situace v rodině stabilizovala, ale musela v zaměstnání skončit. Vzhledem k tomu, že je samoživitelka, nemohla docházet do zaměstnání o víkendech, k čemuž byla nucena. V současné době je bez zaměstnání, na jeho opětovném získání však spolu pracujeme. Současné bydlení rodiny je holobyt, do kterého je potřeba pořídit alespoň základní vybavení, jako je pořádná postel pro Aničku. A protože si to maminka nemůže dovolit, rozhodla se obrátit s žádostí o pomoc na Patrona dětí.
Společně jsme vybrali
celou částku
3,901
Kč
Děkujeme všem!
Maminka samoživitelka vypráví příběh své předškolačky Aničky
Šestiletá Anička je už předškolačka. Vždy, když přijde ze školky, vypráví nám o tom, kolik povinností teď ve školce má a že si ani neumíme představit, kolik úkolů tam musí každý den plnit. Moc ráda také maluje a sleduje pohádky. Nejraději má pohádkové postavy Annu a Elsu z Ledového království, což se ji drží už pár let.
Anička bydlí se mnou a svými třemi sourozenci. Otec dětí s námi nežije, protože je momentálně ve vězení. Nikdy by mě nenapadlo, že se mi něco takového může stát, ale říká se, že člověk míní, osud mění. A tak jsem nastalou situaci přijala tak, jak je, a snažila se to prostě nějak zvládnout. Zpočátku jsem však nebyla moc úspěšná.
Nejprve jsem začala pobírat dávky hmotné nouze, které ale nestačily pokrýt všechny náklady na bydlení a jídlo. Proto jsem bohužel přišla o byt a na čas i o děti, které byly po dobu tří měsíců v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Já se v té době snažila rychle najít práci i nové bydlení, což se mi naštěstí podařilo, takže jsem si děti mohla vzít zpátky k sobě. Svoji tehdejší neschopnost postarat se o ně beru jako své největší životní selhání.
Pracovní poměr v novém zaměstnání jsem ale po čase musela ukončit. Důvodem byly víkendové směny, které pro mě byly z hlediska péče o děti neúnosné. Neměl mi je kdo hlídat a nechat je doma samotné jsem nechtěla. Nyní se svojí sociální pracovnicí spolupracuji na tom, abychom pro mě našly vhodnější práci, která půjde skloubit s péčí o děti.
A proč vám tohle vyprávím? Díky dávkám hmotné nouze se mi daří uhradit vše nutné, nezbývají mi už ale peníze na postel pro Aničku. Zatím se s dětmi střídáme na posteli a matracích na zemi, moc bych si ale přála, aby měla Anička opravdovou postel, která by byla jen jejím královstvím. Protože jí však postel pořídit nedokážu, prosím o pomoc vás.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
