Asistenční pejsek Tosia pro Filípka

Jmenuji se Filípek a brzy mi bude mi už 8 roků. Nedávno mi zjistili Rettův syndrom. Ano čtete správně, mám genetickou nemoc, kterou převážně trpí jenom holky, protože kluci většinou zemřou už při narození nebo do jednoho roku. Ale někteří vzácně přežijí a mezi nimi jsem i já. V celém světě je nás kluků asi 50.

Narodil jsem se vlastně jako zdravé miminko, smál jsem se, chytal hračky, přetáčel se a plazil se. Pak ale v roce přišla zrádná epilepsie a já jsem téměř dva roky pouze ležel na zádech, ani hlavičku jsem neudržel. Žádná antiepileptika mi nezabírala. Až v pěti letech mi začal pomáhat jeden lék a já jsem znovu procitl do nového života, který si užívám. Bohužel sám nesedím, nechodím a zatím chodit nebudu. „Zatím“, říkám proto, že vědci se shodují, že s příchodem plnohodnotného léku, nebo možnosti výměny vadného genu je naděje na uzdravení. V USA teď probíhají výzkumy a první pokusy léčby nemocných dětí by měly začít koncem roku. Mám také silnou spasticitu, v rukách nic neudržím. Přesto žiju rád! Mám moc rád svou maminku. Hodně se směji, mám rád písničky, říkanky, miluji koupání v teplé vodě, rád chodím mezi lidi, do školky, na koncerty, rád pozoruji lidi a poslouchám je. Mluvit zatím nedovedu, ale očima umím říct, co potřebuji.

Spasticita mě trápí hodně, a proto moje maminka pro mě zažádala u organizace Pes partner o asistenčního pejska na provádění canisterapie. Ten by mi určitě dokázal dodat tolik potřebnou energii, nahřát mé věčně studené nohy, olíznul by moje silně spastické ruce a tím je uvolnil. A spal by se mnou v posteli pro uvolnění celého těla. Také by mi mohl podávat hračky, které mi pořád padají z rukou a já bych mu za to dal piškot. Prostě by to byl kamarád na celý život. Bohužel výcvik takového psa stojí více než 200 000 korun a moje maminka je na to sama. Tak moc prosím, zdali byste mi na chlupáče něco přispěli.

Moc děkuji, Filip