Můj účet
Obědy školákům
Asistenční pes pro Ondráška
asistenčního a canisterapeutického psa Sida; dar zajišťuje Šťastný pes-Handicap, z. s.
Jaroslava Polacseková
místopředsedkyně spolku Šťastný pes-Handicap, z. s.
Komentář patronaOndráška a celou jeho rodinu znám z našeho spolku Šťastný pes-Handicap, z. s. Celá rodina k nám pravidelně dojíždí proto, aby se všichni seznámili s Ondráškovým budoucím psím asistentem a terapeutem Sidem. Ondrášek si Sida velmi oblíbil. Je to zlatý retrívr a Ondráška moc baví probírat se prsty jeho srstí. Miluje také, když ho Sid olizuje. Rodina asistenčního pejska potřebuje jak k terapii, díky které dochází na základě správného polohování k uvolňování svalstva, tak i k asistenčním činnostem. Sid bude Ondráškovi skvělým parťákem, který mu bude neustále nablízku. Bude mu podávat hračky a uklidňovat ho, díky němu se bude Ondrášek rozvíjet po stránce motorické i mentální. Sid je příslibem velké pomoci i pro maminku, na které leží většina péče o Ondráška. Sid by jí pomáhal s otevíráním a zavíráním dveří (když např. ponese Ondráška v náručí), s podáváním plenek apod. Rodina se už nemůže dočkat, až bude mít Sida doma, aby k tomu ale došlo, potřebují vaši pomoc. Výcvik takového pejska je totiž nad finanční možnosti rodičů, proto budou rádi za jakýkoli finanční příspěvek.
Společně jsme vybrali
celou částku
50,000
Kč
Děkujeme všem!
Maminka vypráví příběh Ondráška, který se těší na psího asistenta a kamaráda
Náš příběh se začal psát v porodnici ve Slaném, kde se akutním císařským řezem narodil náš Ondrášek. Protože přišel na svět už ve 26. týdnu, byl strašně maličký – vážil pouhých 590 gramů a měřil 31 centimetrů. Lékaři ho hned začali oživovat, takže už od začátku sváděl tuhý boj o svůj život. Bitvu nakonec vyhrál, bohužel se to však neobešlo bez následků. Ondrášek trpí dětskou mozkovou obrnou, nebezpečným typem epilepsie, tzv. Westovým syndromem, a atrofií zrakových nervů.
Dnes má náš chlapeček 5 let a my jsme na něj moc pyšní. Ondrášek sice neleze, nesedí ani nechodí, ale umí spoustu jiných věcí. Je to pohodový kluk, kterého stačí pohladit po tváři a hned se usmívá. Umí říct „máma“ a „táta“, mezi jeho neoblíbenější slova ale patří slůvko „ne“. Lidé, kteří ho neznají, se často na základě jeho diagnóz domnívají, že se jedná o ležáka, který nejeví zájem o své okolí. Místo toho ale najdou optimistického kluka, kterého vše zajímá a u všeho chce být.
Každé 3 týdny s Ondráškem jezdíme do Prahy na pravidelné rehabilitace a kontroly ke specialistům. Každý rok trávíme nějaký čas na hiporehabilitačním pobytu a dvakrát do roka jsme v lázních. Ondrášek také navštěvuje dětský rehabilitační stacionář Zvonek, kde se mu hezky věnují. Doma se o Ondráška starám převážně já, protože náš tatínek vykonává časově náročnou práci a často je služebně mimo domov. Společně bydlíme v rodinném domku, kde v současné době probíhá, a ještě nějaký rok probíhat bude, rekonstrukce celého přízemí. To bude kvůli Ondráškovi bezbariérové. V lednu roku 2016 do naší rodiny přibyl Pavlík, který je naštěstí zdravý. S Ondráškem jsou na sebe hodně fixovaní a jsou to skvělí parťáci. Jeden parťák však Odráškovi ještě chybí.
Ondrášek si moc oblíbil asistenčního pejska Sida, se kterým se postupně seznamuje a kterého bychom časem rádi měli doma. Sid by mi pomáhal s péčí o Ondráška otevíráním a zavíráním dveří, podáváním věcí, rozsvěcováním apod. Ondráška by doprovázel na rehabilitace a různé terapie a byl by mu oporou. Výcvik takového pejska ale není levnou záležitostí a naše rodina si ho nemůže dovolit uhradit. Proto prosíme o pomoc prostřednictvím Patrona dětí.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
