Asistenční pes pro Ondráška
Zpětná vazba
Ondra a Sid
Krásný den,
jménem Ondráška i projektu Patron dětí bychom Vám rádi ještě jednou poděkovali za Váš finanční dar na pomoc příběhu: Asistenční pes pro Ondráška.
Patron příběhu
Jaroslava Polacseková
Ondráška a celou jeho rodinu znám z našeho spolku Šťastný pes-Handicap, z. s. Celá rodina k nám pravidelně dojíždí proto, aby se všichni seznámili s Ondráškovým budoucím psím asistentem a terapeutem Sidem. Ondrášek si Sida velmi oblíbil. Je to zlatý retrívr a Ondráška moc baví probírat se prsty jeho srstí. Miluje také, když ho Sid olizuje. Rodina asistenčního pejska potřebuje jak k terapii, díky které dochází na základě správného polohování k uvolňování svalstva, tak i k asistenčním činnostem. Sid bude Ondráškovi skvělým parťákem, který mu bude neustále nablízku. Bude mu podávat hračky a uklidňovat ho, díky němu se bude Ondrášek rozvíjet po stránce motorické i mentální. Sid je příslibem velké pomoci i pro maminku, na které leží většina péče o Ondráška. Sid by jí pomáhal s otevíráním a zavíráním dveří (když např. ponese Ondráška v náručí), s podáváním plenek apod. Rodina se už nemůže dočkat, až bude mít Sida doma, aby k tomu ale došlo, potřebují vaši pomoc. Výcvik takového pejska je totiž nad finanční možnosti rodičů, proto budou rádi za jakýkoli finanční příspěvek.
Přispívali jste na
asistenčního a canisterapeutického psa Sida; dar zajišťuje Šťastný pes-Handicap, z. s.
Společně jsme vybrali celou částku 50 000 Kč
Děkujeme všem!
Maminka vypráví příběh Ondráška, který se těší na psího asistenta a kamaráda
Náš příběh se začal psát v porodnici ve Slaném, kde se akutním císařským řezem narodil náš Ondrášek. Protože přišel na svět už ve 26. týdnu, byl strašně maličký – vážil pouhých 590 gramů a měřil 31 centimetrů. Lékaři ho hned začali oživovat, takže už od začátku sváděl tuhý boj o svůj život. Bitvu nakonec vyhrál, bohužel se to však neobešlo bez následků. Ondrášek trpí dětskou mozkovou obrnou, nebezpečným typem epilepsie, tzv. Westovým syndromem, a atrofií zrakových nervů.
Dnes má náš chlapeček 5 let a my jsme na něj moc pyšní. Ondrášek sice neleze, nesedí ani nechodí, ale umí spoustu jiných věcí. Je to pohodový kluk, kterého stačí pohladit po tváři a hned se usmívá. Umí říct „máma“ a „táta“, mezi jeho neoblíbenější slova ale patří slůvko „ne“. Lidé, kteří ho neznají, se často na základě jeho diagnóz domnívají, že se jedná o ležáka, který nejeví zájem o své okolí. Místo toho ale najdou optimistického kluka, kterého vše zajímá a u všeho chce být.
Každé 3 týdny s Ondráškem jezdíme do Prahy na pravidelné rehabilitace a kontroly ke specialistům. Každý rok trávíme nějaký čas na hiporehabilitačním pobytu a dvakrát do roka jsme v lázních. Ondrášek také navštěvuje dětský rehabilitační stacionář Zvonek, kde se mu hezky věnují. Doma se o Ondráška starám převážně já, protože náš tatínek vykonává časově náročnou práci a často je služebně mimo domov. Společně bydlíme v rodinném domku, kde v současné době probíhá, a ještě nějaký rok probíhat bude, rekonstrukce celého přízemí. To bude kvůli Ondráškovi bezbariérové. V lednu roku 2016 do naší rodiny přibyl Pavlík, který je naštěstí zdravý. S Ondráškem jsou na sebe hodně fixovaní a jsou to skvělí parťáci. Jeden parťák však Odráškovi ještě chybí.
Ondrášek si moc oblíbil asistenčního pejska Sida, se kterým se postupně seznamuje a kterého bychom časem rádi měli doma. Sid by mi pomáhal s péčí o Ondráška otevíráním a zavíráním dveří, podáváním věcí, rozsvěcováním apod. Ondráška by doprovázel na rehabilitace a různé terapie a byl by mu oporou. Výcvik takového pejska ale není levnou záležitostí a naše rodina si ho nemůže dovolit uhradit. Proto prosíme o pomoc prostřednictvím Patrona dětí.
