Asistenční služba pro Honzu

Obrázek příběhu
Přispívali jste na

asistenční službu od Centra pro zdravotně postižené a seniory Pardubického kraje, o.p.s.

Darem je úhrada asistenčních služeb na čtvrt roku.

Obrázek daru
Mariana Klimešová
Patron příběhu

Mariana Klimešová

Honzíkova pečovatelka

Komentář patrona

Odjakživa jsem se chtěla věnovat dětem a pomáhat potřebným. Na projekt PATRON jsem dostala kontakt s tím, abych se na něj obrátila kvůli svým vlastním dětem. Rozhodla jsem se však nejprve požádat o pomoc pro Honzovu rodinu. Honzík je takové usměvavé sluníčko, které dovede svým úsměvem a pohledem pohladit po duši. Bohužel se neobejde bez asistence. Rodina má ještě další dva kluky, takže se mají co „otáčet“, a asistentky opravdu potřebují. Já jsem jednou z nich a děkuji Vám za případnou pomoc!

Společně jsme vybrali
celou částku 18,000 Kč

Děkujeme všem!

Sdílet příběh:

Na pomoc rodině při péči o postiženého syna.

Můj nejstarší syn Honza letos oslavil sedmnácté narozeniny. Je velmi citlivý a usměvavý, mentalitou je však na úrovni osmiměsíčního dítěte.

Ve čtyřech měsících prodělal první epileptický záchvat a dostal se do péče neurologa. Ten mu diagnostikoval DMO – dětskou mozkovou obrnu. Honza se nejprve vůbec nevyvíjel a byl pořád velmi slabý. Věděla jsem, že nemůžu jen tak nečinně sedět a čekat, co se stane. Proto jsem s ním s pomocí rehabilitační sestry pravidelně cvičila, až začal zhruba ve čtyřech letech lézt po čtyřech. Epileptické záchvaty ale bohužel neustupovaly a Honza často končil v nemocnici. Lékaři mu nestále měnili skladbu léků a zkoušeli, jestli něco zabere. Pořádně se nevědělo, co tyto četné záchvaty vyvolává.

V deseti letech podstoupil genetické vyšetření, kde mu byl diagnostikován Angelmanův syndrom (těžká mentální retardace, málo rozvinutá řeč, motorické problémy). Paradoxně mě tohle zjištění uklidnilo. Konečně jsem věděla, co se Honzovi vlastně děje a proti čemu stojíme.

Zdravotní potíže se s ním však táhnou dál. Je stále velice slabý a potřeboval by přibrat, váží pouze 34 kg. Je také velmi náchylný k nemocem. Oslabí ho každý bacil, který proletí kolem, a často pak končí na kapačkách. Rovněž má skoliózu páteře, ale to se snažíme řešit speciální židličkou, která ho nutí sedět rovně.

I když pro mě byla od začátku celá situace nesmírně náročná, nechtěla jsem se Honzy vzdát. Nikdy mě nenapadlo, že bych ho dala do ústavu. Můj tehdejší manžel ale Honzu doma nechtěl a po prvním roce jeho života od nás odešel. Deset let jsem se pak o něj starala sama. Naštěstí jsem si našla nového manžela, který nás oba miluje. Kromě Honzy máme ještě dvě malé děti, pětiletého Tomíka a dvouletého Davídka. Oba jsou díky bohu zdraví.

Život s Honzou je sice neustálý boj, ale jsem šťastná, že tady může být s námi. Vím, že je to velmi náročné i pro něj samotného. Každý den musí cvičit, protahovat šlachy a samozřejmě ho to bolí. Dobře mu dělají lázeňské pobyty, které čas od času absolvujeme. Na zatím poslední rehabilitační pobyt jsme si museli vzít půjčku, což dost ztížilo naši finanční situaci.

Nejvíce peněz ale vynakládáme na osobní asistenci, bez které se neobjedeme. Čím je totiž Honza starší a větší, tím je péče o něj náročnější. Díky našim úžasným asistentkám může manžel pracovat i přesčas a vydělat tak pro rodinu více peněz. Z jeho výplaty pokrýváme náklady na bydlení včetně hypotéky a úvěru. Já dostávám rodičovský příspěvek, protože jsem ještě doma s nejmladším synem Davídkem. Velmi by nám pomohlo, kdybyste nám mohli přispět právě na osobní asistenci.

Na pomoc dětem putuje vždy 100 %
částky, kterou darujete.

Aktuálně čekají na vaši pomoc

Vyberte kraj na mapě