Chlapce znám z rodiny, se kterou spolupracuji jako sociální pracovník. S jeho maminkou jsem v kontaktu již přes rok. Bruno strávil nějaký čas v dětském domově, ale v létě se ho podařilo vrátit zpět do péče maminky. On i jeho sourozenci se už úspěšně aklimatizovali na nové prostředí i školu.
Bruno by se nyní rád vrátil ke svému oblíbenému koníčku – parkouru, kterému se věnoval se svým bratrem právě v dětském domově. Je v něm opravdu talentovaný. Dokonce i vedoucí kroužku uznal, že Bruno zvládá prvky, které on sám neumí.
Ráda bych chlapce v tomto sportu podpořila, protože mu nejen umožňuje dělat to, co ho baví a v čem vyniká, ale zároveň posiluje jeho sebevědomí a pomáhá mu najít si své místo ve společnosti.
Tento příběh byl bohužel zrušen. Dary se ale nikde neztratily. Podpořili jste jimi jiné dětské příběhy. Děkujeme!
Bruno se svojí rodinou bydlí na ubytovně, kde nemá moc prostoru na vyžití
Jsem maminka 6 dětí, z nichž 3 byly dočasně v dětském domově. Jsem šťastná, že je mám zpět, odloučení pro ně bylo těžké. Bydlíme na ubytovně, jsem na ÚP a pečuji o 1,5letého syna. Otec přispívá, ale po zaplacení bydlení a základních potřeb mi na kroužky finance nezbývají. Proto vás prosím o pomoc, aby se můj syn Bruno mohl věnovat tomu, co miluje.
Bruno touží pokračovat ve svém oblíbeném sportu – parkouru. Je velmi pohybově nadaný a má spoustu energie, kterou potřebuje smysluplně využít. Momentálně spolu žijeme na ubytovně v malém prostoru, kde nemá moc možností se realizovat. Kroužek by mu pomohl nejen vybít přebytečnou energii, ale také posílit sebevědomí a získat pocit, že v něčem vyniká.

