Brankářská výstroj pro hokejistu Kubíka

Kubovi (12 let) ještě nebyly ani dva roky, když s těhotnou maminkou zůstali sami. Neměli byt ani auto a bydleli v jedné místnosti u prarodičů. V den, kdy se Kubovi narodil mladší bráška Honza (10 let), si jeho tatínek založil novou rodinu. Kuba ale mamince slíbil, že to společně zvládnou. Vozil brášku v kočárku, držel mu flašku a přinášel dudlík. Jako každý kluk ale uměl i pěkně pozlobit - Honzovi zavazoval vytahané punčocháče tak, aby upadl, upíjel mu z flašky krupicovou kaši a honičky na kočku a myš byly na denním pořádku.

Protože doma chyběl mužský vzor, rozhodla se maminka vést kluky ke sportu. A protože Kuba už ve školce miloval hokej, volba sportu byla jasná. Kuba dnes chodí do 6. třídy a má diagnostikovanou ADHD. Hokej mu tak pomáhá pracovat s energií, které má na rozdávání. Kuba je neklidný, často bubnuje do čehokoliv, co má zrovna po ruce, prozpěvuje si a pohvizduje, čímž leze ostatním na nervy. Když ale vyjede na led a začne hrát, je plně soustředěný.

Kuba má svůj vlastní svět, do kterého se uzavřel po rozvodu rodičů. Maminka mu ale pořád říká, že s bráškou tátu neztratili a že rozchodem rodičů naopak získali dvě skvělé sestry, se kterými se pravidelně vídají. Tatínek se s kluky také stýká, zajímá se o ně, ale protože nemá stálé zaměstnání, na jejich výchovu přispívá spíš namátkově.

Veškeré náklady spojené s hokejem tak financuje maminka. Ta pracuje už 3 roky v Německu u pásu, i když má vystudovanou vysokou školu. Někteří lidé se jí za to posmívají, ale jí na tom nezáleží. V noci pracuje, přes den uvaří, uklidí a odveze kluky na trénink. Díky své práci může se svými dětmi trávit spoustu času. Za první výplatu jim nakoupila nové betony, brusle měli vždycky z bazarů. Kluci ale pořád rostou, takže se stále dokupují další věci.

Oba kluci se stali brankáři. Dennodenně se vystavují střelám svých spoluhráčů a zocelují svá těla. Od útlého věku vědí, jaké to je vstávat v 5 hodin ráno a jít na trénink. Vědí, co to znamená být zodpovědný a nenechat tým na holičkách. Znají bolest i nespravedlnosti, které týmový sport přináší. Hokej jim dává řád a disciplínu, učí je morálce. Díky němu si také uvědomují, jaké to je být jednou nahoře a jednou zase dole. Je to prostě sport, který je připravuje na život.

Kvůli velké finanční zátěži, kterou pro maminku financování tohoto sportu představuje, ale reálně hrozí, že hokej pro kluky zanedlouho skončí. Proto se obrátila na Patrona dětí. Kuba totiž potřebuje novou brankářskou výstroj, na kterou maminka nemá peníze. Pokud se díky vám podaří dostatek peněz na výstroj vybrat, Kuba bude moci pokračovat v tom, co miluje a co dává jeho životu smysl. A to je to, co si maminka přeje nejvíc.