Chodítko pro sympatického blonďáčka Adámka

Obrázek příběhu
Přispívali jste na

chodítko s oporou ze všech stran - Miniwalk

Obrázek daru
Alena  Pinčáková
Patron příběhu

Alena Pinčáková

rodinná přítelkyně

Zobrazit komentář Patrona

S Adámkovou maminkou jsem kdysi pracovala v jedné firmě. Rodina žije v podnájmu v panelovém domě, který ale není bezbariérový. Protože Adámek nechodí, musí ho rodiče všude přenášet. Adámek by měl zanedlouho dostat ortézy, které mu zajistí trošku stability a umožní mu trénovat chůzi. Pro delší pohyb a chůzi po bytě by však bylo vhodné také chodítko, které si rodiče z finančních důvodů nemohou dovolit.

Společně jsme vybrali
celou částku 36,400 Kč

Děkujeme všem!

Sdílet příběh:

Adámek a jeho příběh

Jmenuji se Adámek a jsem už velký kluk, i když mamka s taťkou by s tím asi nesouhlasili. Podle mě si totiž pořád myslí, že jsem ve svých třech letech pořád mimino. Já si to teda rozhodně nemyslím.

Když jsem přicházel na svět, mamka se chudinka pořádně nadřela. Říkala, že porod byl dlouhý a těžký, ale že na konci, když mě držela v náručí, byla strašně šťastná. Naše rodina bydlí na vesnici, kde je to moc fajn. Pravidelně dojíždíme do 35 kilometrů vzdálené nemocnice, kde mám všechny své doktory. Mám totiž nějaké potíže se zdravím. Mamka s taťkou říkají, že trpím degenerativní stigmatizací, centrálním hypotonickým syndromem, epilepsií, poruchou vývoje řeči, delečním syndromem a psychomotorickou retardací. A prý je kombinace mých nemocí tak ojedinělá, že ji má asi jen jedno procento lidí na světě. To je docela hustý.

Abych byl upřímný, úplně těm svým diagnózám nerozumím, ale všiml jsem, že kvůli nim nemůžu lézt, chodit ani mluvit. Neumím se obléct a dojít si na záchod je pro mě taky docela výzva. A tak se ve všem spoléhám na mamku a taťku. Mamka je se mnou doma a celý den a se o mě stará. No a taťka chodí do práce.

Nedávno mamka říkala, že bych měl pořádně trénovat chůzi. Jenže to jde dost těžko, když mě ty moje nohy mizerný nechtějí poslouchat. Prý mi ale pořídí speciální chodítko, které mi s tím pomůže. Jenže taková věc stojí strašně moc peněz. Já nemám ani korunu, ale horší je, že dostatek peněz nemá ani mamka s taťkou. Jenže já to chodítko prý nutně potřebuji, takže co teď?

Úplně přesně nevím, jak se mamka dozvěděla o Patronovi dětí, ale říkala, že bychom to mohli zkusit tam. A tak se chci zeptat, jestli byste mi na to chodítko nepřispěli. Mohl bych se v něm pohybovat po bytě, ale i venku, a byl bych o dost samostatnější. Procvičoval bych si ty svoje zlobivé nohy a mamka by mě nemusela pořád jistit.

Tak to je asi všechno, co jsem vám chtěl říct. Děkuji, že jste můj příběh dočetli až do konce. Ale vlastně bych chtěl ještě dodat, že jsem hodně veselý kluk, ale když budu moct „pobíhat“ po bytě s chodítkem, tak budu nejveselejší dítě na světě!

Na pomoc dětem putuje vždy 100 %
částky, kterou darujete.

Aktuálně čekají na vaši pomoc

Vyberte kraj na mapě