Davídkovi na rozvoj zrakového vnímání

Davídek (1 rok) byl pro nás velkým překvapením. Moc jsme se na něj těšili, i když jsme v koutku duše doufali, že to bude holčička (doma na nás totiž už 3 kluci čekali). Až do porodu vše probíhalo tak, jak mělo. Samotný porod byl ale opravdu těžký. Po svém narození Davídek nedýchal a lékaři ho museli oživovat. Davídek se naštěstí rozhodl, že s námi chce na tom světě přece jenom být, a rozdýchal se. Nikdy jsem necítila větší úlevu.

Druhý den však nastaly komplikace. Davídek byl převezen na JIP, kde podstoupil řadu vyšetření. Později nám lékaři přišli vysvětlit, že kvůli nedostatku kyslíku v prvních minutách života má těžce poškozený mozek. Davídek si nějaký čas poležel v nemocnici a my tam byli každý den s ním. Po jeho přeložení z JIP jsme si ho konečně mohli pochovat. Měli jsme radost, že konečně můžeme být u něj, zároveň jsme se ale obávali toho, co nás v budoucnu čeká.

Když jsme si ho konečně donesli domů, jeho bráškové byli nadšení. Dlouho ho znali jen z fotek. Doma jsme s Davídkem cvičili a pravidelně jezdili na kontroly. Krásně nám rostl. Ve třech měsících jsme s ním začali cvičit dle Vojtovy metody, která mu hodně pomáhala. Davídek byl díky ní mnohem živější. Také k nám začala jezdit paní z rané péče, která nám půjčuje speciální hračky a radí nám ohledně rehabilitací a speciálních pomůcek. Davídek byl stabilní a my se radovali z jeho pokroků. Pak se ale objevila epilepsie. První léky vůbec nezabraly, takže musel do nemocnice. Tam mu předepsali jiné, které naštěstí zafungovaly.

Dnes Davídek převážně leží, s pomocí se však dokáže posadit. Ručičkami zatím hýbat neumí, ale nožičkami už krásně kope. Původně nebyl vůbec schopen jíst. Měl zatuhlé svaly v pusince, které se nám pravidelným cvičením naštěstí podařilo rozhýbat. S pitím jsou ale problémy pořád. Dříve zvládal pít z kojenecké láhve, ale od té doby, co mu v nemocnici dávali kvůli horečce jídlo i pití sondou přímo do žaludku, se už normálně napít nedokáže. Tekutiny mu tak dáváme pouze stříkačkou.

S Davídkem, jeho brášky a tatínkem bydlíme v domku, který postupně opravujeme. Chceme, aby byl kvůli Davídkovi bezbariérový. Davídkovi bráškové chodí hrát fotbal, a když mají zápas, Davídek je nadšený. Baví ho sledovat, jak ostatní lidé fandí a tleskají. Občas jdeme také s tatínkem na ryby. Davídek vždycky leží na dece, pozoruje stromy a oblohu a směje se. Rovněž velice rád jezdí autem, takže cesty na rehabilitace a k lékařům jsou pro něj radostí.

Aby se mu na svět lépe koukalo, má brýle. Očička musíme pravidelně stimulovat, proto jezdíme do centra rané péče, kde s ním terapeutky pracují za pomoci speciálních pomůcek, hraček, světelného panelu a iPadu. Rádi bychom s ním takto cvičili i doma, bohužel ale nemáme iPad – a ani dostatek peněz na jeho pořízení. Proto jsme se obrátili na Patrona dětí s žádostí o příspěvek. Zraková stimulace je pro Davídkův vývoj opravdu důležitá, bez iPadu ale nikdy nebude dostatečně účinná.