Delfinoterapie pro autistu Vojtíška

Vojta se narodil akutním císařským řezem, drobný a podvyživený. Když jsem ho poprvé uviděla, místo pocitu radosti a štěstí jsem pocítila strach a úzkost. Ležel v inkubátoru a byl tak strašně maličký, že jsem se ho bála dotknout. Vojta ale zabojoval a lékaři nás uklidnili, že je z nejhoršího venku a teď už bude v pořádku.

První rok svého života se hezky vyvíjel, žádné odchylky od normálu jsme nezaznamenali. Ze dne na den však najednou přestal jevit zájem o lidi kolem sebe – nedíval se na ně, vyhýbal se očnímu kontaktu. Nezajímaly ho žádné hry, na nic se nesoustředil. Ihned se rozběhlo kolečko vyšetření na neurologii a psychologii, Vojta také podstoupil několik odběrů a magnetickou rezonanci. Všechny výsledky ale vyšly zcela v pořádku, což nás dost mátlo. Na jedné straně bylo jasné, že se s Vojtou něco děje, na druhé straně nám ale nikdo nebyl schopen říci, co.

Později nám lékaři vysvětlili, že u Vojty došlo k tzv. stagnaci vývoje. Vojta se tak nevyvíjí přirozeně, ke všemu se musí dopracovat. V praxi to znamená, že jiné děti si chtějí hrát i učit se, Vojta však o nic z toho nemá zájem. Do všeho ho musíme nutit. Asi ve třech letech navíc prodělal virózu, která se u zdravých dětí projevuje jako chřipka. U Vojty tomu tak zpočátku také bylo – měl teplotu, nebylo mu dobře a hodně plakal. Jako „bonus“ se však začal fackovat, což mu bohužel zůstalo dodnes. Je schopen si opravdu ublížit, takže ho musíme neustále hlídat.

Vojtovi jsou dnes 4 roky, mentálně je bohužel na úrovni osmnáctiměsíčního dítěte. Před půl rokem mu lékaři diagnostikovali těžkou mentální retardaci s prvky autismu, takže už alespoň víme, proti čemu stojíme. Najednou dává smysl, že Vojta nerozumí slovům. Už také chápeme urputnost, s jakou se věnuje stereotypním činnostem – hodiny si vydrží točit s kolečkem od autíčka. My však nepolevujeme a snažíme se ho dále rozvíjet.

S Vojtou pravidelně jezdíme na ergoterapie, docházíme na program Son-Rise, který se zaměřuje na vzdělávání lidí s autismem, jednou za rok jezdíme také na laser terapii. Zkoušíme i tradiční čínskou medicínu s akupunkturou. Vojta také chodí do školky, kde je snad rád. Kvůli častým terapiím sice jen na 2 dny v týdnu, ale i tak to má na něj pozitivní vliv. Já jsem si navíc udělala kurz asistenta pedagoga, protože bez asistenta by Vojtu do školky nevzali.

Nyní se naše naděje upínají k delfinoterapii. Podle lékařů se totiž 10 dní delfinoterapie vyrovná ostatním terapiím absolvovaným za celý rok! Jedná se o terapii za pomoci delfínů, která dětem poskytuje psychické uvolnění, zároveň je motivuje k přirozenému pohybu a koncentraci. S manželem si od toho slibujeme, že s námi začne Vojta více komunikovat a naučí se registrovat svět, který je kolem něj. Děti, které mají tuto terapii za sebou, se vrací domů jako vyměněné. Protože ale taková terapie stojí 75 000 korun, žádáme o pomoc vás. Vojtova léčba nás měsíčně stojí obrovské peníze, takže bohužel není v našich silách takovou částku našetřit. Předem vám moc děkujeme.