Dětem na dopravu do školy

Rodinu znám již dlouho, a tak jsem jejich pohnutý příběh mohl sledovat v celé jeho délce několika let. V současnosti mají rodiče v péči šest dětí (ve věku 14, 12, 11, 10, 8 a 3 roky). Nejstarší slečna, dvanáctiletá Veronika, chodí do základní školy a aktuálně nastupuje na 2. stupeň. Je šikovná, učí se s vyznamenáním. Dokonce mluví plynně anglicky. Jednou by se ráda stala grafičkou nebo překladatelkou. S nejmladším chlapcem, tříletým Davidem, je maminka zatím doma.

Ostatní děti jsou různě mentálně hendikepované a musí dojíždět do speciální školy. Protože rodina nemá automobil, jezdí s nimi rodiče běžnou hromadnou dopravou. Protože se ale vozík, na kterém se pohybuje čtrnáctiletý Vojta, nevejde do malého školního autobusu, který do jejich vesnice zajíždí, musí celá rodina jezdit o autobus dříve. Pro děti to znamená, že vstávají už ve 4.30 ráno. Je to pro ně hodně náročné, ve škole bývají unavené a večer musí chodit spát neobvykle brzy.

Pokud by se nám však společně podařilo vybrat 25 000 korun na speciální dopravu, kterou by se děti dostaly do školy, bylo by to skvělé. Vojta i ostatní děti by totiž mohly vstávat později a jejich denní režim by začal odpovídat školním dětem, ne dospělým, kteří na 6. hodinu ranní chodí do práce. Ve škole by pak měly jistě více energie a zároveň by se usnadnil náročný přesun. Rodina si ale v žádném případě nemůže dovolit dovoz financovat.

Všechny děti jsou prima. Mají se rády a pomáhají si. Umí si ze sebe navzájem udělat i legraci. Jsou pro mě inspirací v tom, že i v zdlouhavé nesnadné životní situaci se společně dokážou smát. Proto jsem se rozhodl se jako patron jejich příběhu obrátit na Patrona dětí s žádostí o pomoc. Tak co říkáte? Pomůžeme rodině společně?