Doučování a příměstský tábor pro Míšu

Třináctiletý Míša vyrůstal v malé vesnici, kde to měl moc rád. Bavilo ho běhat v lese a miloval táboráky. Jeho tatínek ale trávil čím dál více času v hospodě a na Míšu neměl čas. Uvědomila jsem si, že pro Míšova otce už rodina není prioritou. Býval čím dál opilejší a agresivnější a já věděla, že od něj musíme odejít.

Na nějaký čas jsme se s Míšou a jeho starší sestřičkou uchýlili k babičce a dědovi, už jsme ale nebyli na vesnici. Míšovi byly v té době tři roky. Chyběla mu příroda, vadil mu městský hluk a shon. Později jsem si našla nového partnera a s dětmi se k němu přestěhovala. Chtěla jsem jim vytvořit nový a krásný domov, bohužel byl tento vztah totální katastrofou. A tak jsme se znovu stěhovali. Pro Míšu to znamenalo další změnu školky v krátkém čase, což špatně snášel.

Z Míši vyrostl citlivý chlapec, kterému chybí tatínek. Je také často nemocný, takže má hodně absencí ve škole. Pravidelně navštěvuje alergologii-imunologii a dvakrát denně bere léky, přesto pořád stoná. To má samozřejmě dopad na jeho školní výsledky. Po každé nemoci musí učivo dohánět. Ve srovnání se svými spolužáky má pocit, že je pořád pozadu, což mu snižuje sebevědomí. Drží se ho také různé úrazy. Letos v březnu například spadl z žebřin a musel na operaci ošklivě zlomených rukou.

A proč vám tohle vyprávím? Míša potřebuje individuální doučování anglického jazyka a já si to nemohu finančně dovolit. Angličtina ho moc baví, kvůli nemocem ale spoustu hodin zameškal, děti ve třídě jsou už o kus dál. Já mu však s doháněním učiva nedokážu pomoci. V ostatních předmětech mu poradím a pomůžu, anglicky ale bohužel neumím. Proto vás moc prosím o finanční příspěvek právě na doučování angličtiny v rámci individuálních lekcí a příměstského tábora.