Emičce na školní obědy

Ema žije se svou maminkou a dvěma sourozenci. Její maminka vzhledem ke své tíživé finanční situaci již žádala pro Emu příspěvek na zájmový kroužek. Obrací se nyní na Patrona znovu, s prosbou o zaplacení školních obědů na celý školní rok.

Pro Emu je možnost chodit na obědy do školní jídelny důležitá zejména proto, že se alespoň trochu vyrovná ostatním spolužákům. Pro její maminku jsou pak obědy ve škole zárukou, že se Emě dostane denně teplé jídlo, většinou s masem a zeleninou nebo ovocem, na které doma zbývají peníze bohužel jen výjimečně.

Rodina má za sebou mnoho špatného. Přesto se každý den rvou se svým osudem! Nečekají, že někdo přijde a zachrání je. Sami se aktivně snaží všechny nesnáze řešit. Seznamte se blíže s jejich příběhem.

Před dvěma lety utekli od otce nejmladšího bráchy Jiříka, který mamku bil a dětem nadával. Následoval několikaměsíční pobyt v azylovém domě, který Ema těžce nesla, styděla se. Naštěstí se ale mamce brzo podařilo najít byt, který byl pro ně vhodný. Jenže tu mohli být jen jeden rok, neprodloužili jim nájemní smlouvu. Přestěhovali se tedy podnájmu, v němž bydlí i dnes. Všichni čtyři obývají jediný pokoj. Kuchyň a koupelnu sdílejí s dalšími nájemníky. Nikdo z rodiny tak nemá žádné soukromí.

Ema je velmi temperamentní a komunikativní holčička, která nemá problém navazovat kontakty s dětmi. To se jí ale zrovna ve škole moc nedaří, neboť spolužáci vědí, že jsou doma „chudí“. Nemá značkové oblečení, většinou se nemůže účastnit společných výletů ani školy v přírodě. Maminka nechce, aby si vodila spolužáky domů na návštěvu, protože mají jenom jeden pokoj. Moc se neučí, i tak má ale ve škole skoro samé jedničky. Je také velmi manuálně zručná a tvořivá. Velmi ráda poslouchá hudbu a tančí.

Mezi sourozenci nemá Ema úplně lehkou pozici. Starší brácha Kuba jí pořád bere jako malou holku a někdy má tendence ji vychovávat, s malým bráškou Jiříkem, který má lehkou formu Downova syndromu, to Ema taky nemá jednoduché. Navzájem si berou hračky, perou se, mamka pak většinou zlobí na ni, že je větší a má bráškovi raději všechno dovolit. Někdy by potřebovala mít něco jen sama pro sebe – ať už pozornost mamky, nějakou hračku nebo jinou zábavu, o kterou by se s nikým v rodině nemusela dělit. Taky by si někdy chtěla sama něco malého koupit, nebo jít do cukrárny, ale zatím to nejde.

K tátovi, který má již dlouho novou rodinu a žije s dětmi své partnerky, téměř nejezdí – táta Emu nezve. Letos o prázdninách k němu moc chtěla alespoň na týden, což se po naléhání mamky na tátu povedlo, ale nakonec to nedopadlo moc dobře. Děti tátovy partnerky Emu hned v prvních dnech při potyčce zranily, a tak chtěla jet už třetí den z návštěvy táty domů.

Všechny děti včetně Emy vychovává jejich maminka dost přísně. Snaží se, aby z nich vyrostli slušní lidé, kteří už nyní, přes svoje nesnáze, umí pomáhat někomu jinému, kdo pomoc potřebuje. Pomůžete Emě nyní vy a přispějete jí na obědy ve školní jídelně?