Emmičce na speciální zvukové pomůcky a houpačku

Emmičky příchod na svět byl hodně obtížný. Jak už to tak ale bývá, zpočátku se všechno zdálo být v pořádku a Emmička prospívala jako zdravé miminko. Když měla 4 měsíce, znepokojilo mě, že ještě sama neudrží hlavičku. Proto jsem s ní po konzultaci s lékařkou začala cvičit pomocí Vojtovy metody. Po roce a půl intenzivního cvičení se její stav však nelepšil. Paní doktorka z neurologie nás poslala na vyšetření na genetiku, kde jsem se dozvěděla, že moje holčička trpí vzácným genetickým onemocněním. Na něj se postupně navázala spousta dalších diagnóz (autismus, těžká mentální retardace, odumírání očních nervů na obou očičkách, nedokrvenost kloubů, epilepsie a problémy se srdíčkem). Mentálně je ve svých devíti letech na úrovni šestiměsíčního miminka.

Emmička nedávno prodělala zápal plic, který skončil její hospitalizací v nemocnici a následnou operací. Po mnoha pooperačních komplikacích lékaři zjistili, že Emmička nemá buněčnou imunitu. V jejím tělíčku se netvoří žádné protilátky. I sebemenší nemoc, jako je třeba rýma, pro ni představuje smrtelné nebezpečí.

Hned od začátku mi lékaři tvrdili, že Emmička nebude nikdy chodit. Po 4 letech intenzivního cvičení se však Emmička na nožičky postavila. I když zatím moc daleko neujde, jsem šťastná, že jsme to spolu zvládly. Je to zatím její největší a nejkrásnější úspěch. Chůzi také může trénovat se svým mladším bráškou Míšou (2 roky). Pro mě tento pokrok představuje naději, že se Emmičky stav jednou výrazně zlepší.

Moje princezna bohužel nemluví, nijak nekomunikuje, má svůj vlastní svět. Miluje ale hudbu (kvůli tomu, že téměř nevidí, hodně vnímá všechny zvuky) a velmi ji uklidňuje houpání. Proto bych si pro ni moc přála hudební polštářek, zvonečky a elastickou houpačku. Kvůli svým nemocem totiž nesmí ven a je velmi důležité, aby měla doma prostředí, které ji bude dostatečně stimulovat a napomáhat jejímu rozvoji.