
5 návštěv ergoterapie (12 300 Kč) a 10 hodin Školy papání (11 000 Kč); služby poskytují PlaySi a Škola papání


Do rodiny Martínka chodím jako poradkyně rané péče Diakonie od března 2023. Martínek je úžasný, usměvavý a milující chlapeček, který má také báječného brášku - dvojče, od kterého se snaží okoukat, co se dá. Ani jeden z nich to však v životě nemají jednoduché, neboť trpí vývojovou dysfázií související s poruchou příjmu potravy a opožděným vývojem řeči.
Rodiče často neví, kam dříve skočit, ale dělají pro své "dva draky", co se dá. Martínek začíná objevovat vše okolo, ale protože úplně nerozumí, co kdo říká a sám zatím také nemluví, žije si hodně ve svém světě.
S báječnou maminkou a tatínkem jsme si povídali o tom, jak by bylo možné pomoci podpořit komunikaci ještě v době, kdy řeč nepřichází. Jak jsem již zmínila, Martínek má obtíže s přijímáním potravy. Pokud se člověk pořádně nenají, je jasné, že tělo a mozek nemohou pracovat tak, jak by měly. Se Školou papání i ergoterapiemi máme v podobných případech výborné zkušenosti. Moc bych Martínkovi přála, aby mohl co nejdříve začít více rozkvétat. Už teď si užívá lásku a legraci, kterou v rodině mají. Ale pak by si ji mohl užívat ještě víc a třeba se do ní začít více sám aktivně zapojovat.
Společně jsme vybrali
celou částku
23,300
Kč
Děkujeme všem!
Škola papání a ergoterapie Martínkovi s mnoha zdravotními potížemi dávají šanci na lepší život
Jsme rodina z Prahy se čtyřletými dvojčaty - chlapečky, kteří jsou oba znevýhodněni. Oba trpí vývojovou dysfázií s opožděným vývojem řeči.
Martínek je láskyplný človíček, který má rád hudbu a sledování pohádek. Bohužel je ale značně opožděn ve vývoji a je na úrovni cca 2,5 letého dítěte. Trpí těžkou vývojovou dysfázií, kvůli které u něj významně vázne porozumění a řeč. Klinická psycholožka mu diagnostikovala i lehkou mozkovou dysfunkci, logopedka potom opožděný vývoj řeči. Dále se potýká s neschopností přijímat pevnou stravu a kousky, po nichž se dáví a zvrací.
Nedávno jsme s dětmi zahájili Školu papání s domácími návštěvami. To je naše obrovská naděje a v podstatě jediná šance, že se dvojčata naučí normálně jíst a to i věci, které v jejich monotónním jídelníčku chybějí (maso, zelenina, přílohy...). Také bychom rádi začali jezdit na ergoterapii, která by klukům pomohla zlepšit jejich jemnou a hrubou motoriku a naučila je větší samostatnosti. Zatím jsou oba ve všem zcela závislý na nás.
Bohužel jsou tyto aktivity nad naše finanční možnosti. Já jsem v invalidním důchodu 2. stupně a manžel také, a tak pracuje pouze za minimální mzdu. Proto bychom byli moc vděční za vaši pomoc.
(Poznámka: Jméno dítěte bylo změněno.)