Evička se nevzdává naděje na chůzi

Jsme rodiči úžasné devítileté holčičky, která je naší radostí. Evička se nám narodila rok po svatbě a s manželem jsme se na ni nemohli vynadívat. Když ale měla dva měsíce, všimla jsem si, že se nevyvíjí tak, jak by měla.

Od té doby už uplynulo hodně vody a různé domněnky a dohady o tom, co se s naší holčičkou děje, se přeměnily v konkrétní diagnózy. Evička trpí dětskou mozkovou obrnou, centrální hypotonií (má ochablé svalstvo celého těla) a opožděným psychomotorickým vývojem (momentálně je na úrovni tří až pětiletého dítěte). Dost nás také trápí její autismus.

S Evičkou jezdíme 2x do roka na intenzivní rehabilitační pobyty, které jí hodně pomáhají. Dcerku také vozíme do speciální školy pro tělesně a mentálně postižené, kde se věnuje rehabilitaci, logopedii, ergoterapii, canisterapii i hipoterapii. Má tam také kamarády, což je pro ni hodně důležité. Veškerá naše snaha se momentálně upíná především k tomu, aby byla Evička co nejsamostatnější.

Nyní bychom rádi požádali o pomoc se zaplacením neurorehabilitační terapie v ARCADA NeuroMedical Center. S dětmi s dětskou mozkovou obrnou tam umí skvěle pracovat a mají úžasné výsledky. Díky tamějším terapiím naše holčička zesílila, zlepšila se její koordinace a svaly získaly trošku síly. Jsme velmi rádi, že nám Evičku postavili na nohy. Dokonce už udělá pár samostatných krůčků, na větší vzdálenosti ale stále potřebuje vozík. Aby se její stav i nadále zlepšoval, je potřeba terapie pravidelně opakovat a rozhodně nepolevovat.

Náklady na tyto rehabilitační pobyty jsou ale obrovské. Evičky tatínek pracuje jako záchranář a já jsem zdravotní sestra. Naše příjmy však nedokáží péči o naši holčičku zcela pokrýt. Platíme nákladnou léčbu, na kterou nám pojišťovny nepřispívají. Splácíme hypotéku na náš maličký byt. Na rehabilitační pobyty tak už peníze nezbývají.

Někdy je to pro nás opravdu hodně náročné. S manželem jsem nevyspalí a unavení. Nemáme čas žít oním normálním životem, který si mohou dovolit lidé se zdravým dítětem. Často jsme si kladli otázku, proč se to děje zrovna nám. Nakonec jsme s tím ale přestali a uvědomili si, že je péče o Evičku naším posláním. Všechna naše dřina se nám ale vrací zpátky v podobě jejích úsměvů a malých pokroků. Milujeme ji z celého srdce a víme, že ona nás také.