Můj účet
Obědy školákům
Fyzioterapie pro smíška Klárku
Zdravotní pomoc
Klárku a její rodinu znám ze služby rané péče, kterou rodina využívá. V rodině funguji jako poradce rané péče, 1 x měsíčně za Klárkou docházím domů a pracuji na zlepšení jejích kognitivních dovedností a jemné motoriky. Klárka má diagnostikovanou DMO – spastickou triparézu. Nyní ve 3 letech a 10 měsících samostatně nechodí, pohybuje se lezením po kolenou a zvedá se do vysokého kleku. Postiženu má také pravou ruku, kterou používá pouze k přidržování předmětů. V rámci sebeobsluhy potřebuje kompletní dopomoc druhé osoby. Nicméně i přes tato fyzická omezení je Klárka velmi bystrá, usměvavá holčička, která ráda dělá všechno, co její vrstevníci. Od září 2017 navštěvuje běžnou MŠ v místě bydliště se svojí sestřičkou a asistentkou pedagoga, kde se jí moc líbí. Klárka žije v harmonickém rodinném prostředí, kde se jí rodiče maximálně věnují se snahou přiblížit ji co nejvíce jejím vrstevníkům tak, aby byla do budoucna co nejvíce soběstačná a spokojená. V rámci konzultací rané péče Klárka doslova hltá vše, co přinesu, a rozšiřuje si tak své kognitivní a komunikační dovednosti. Zároveň trénuje jemnou motoriku a grafomotoriku, přičemž je velmi snaživá a vytrvalá. Maminka s Klárkou několikrát denně rehabilituje a jedenkrát týdně dojíždí na hiporehabilitaci. Speciální fyzioterapie má Klárku posunout na cestě za vytouženými kroky do života. V ideálním případě začne Klárka samostatně chodit.
Společně jsme vybrali
celou částku
14,000
Kč
Děkujeme všem!
Klárka a její těžký osud
Jmenuji se Klárka a můj příchod na svět nebyl zrovna jednoduchý. Narodila jsem se o 3 měsíce dříve, než jsem měla, ale páni doktoři byli skvělí a dost mi pomohli. Chudák mamka mě ani pořádně neviděla, hned mě totiž odnesli do inkubátoru. Tam jsem si měsíc poležela a snažila se přibrat – takového mrňouska, jakým jsem byla, si přece mamka s taťkou domů vzít nemohli.
Bylo to hodně těžké. Párkrát jsem doktory pozlobila – museli bojovat o můj život. Naštěstí se jim vždycky povedlo mě zachránit. Protože ale nutných resuscitací bylo opravdu hodně, prodělala jsem krvácení do mozku. No a kvůli tomu se nějak stalo, že mám dětskou mozkovou obrnu. Zlobí mě obě nožičky a pravá ručička. Řeku vám, že to není žádná legrace. Mamku dokonce strašili, že nikdy nebudu chodit ani mluvit. A tak jsem se rozhodla, že budu bojovat. Tohle jsem jí přece nemohla udělat.
Když jsem měla něco přes dva měsíce, podívala jsem se konečně domů. Klidný život se mnou ale rodiče moc nemají. Pořád jezdíme na různá vyšetření a rehabilitace. Pravidelně taky cvičíme, ale zvláště ze začátku to bylo hrozné. Cvičení a rehabilitace totiž dost bolí, a tak jsem prostě plakala a křičela. A asi i dost nahlas. Teď už tolik nekřičím. Jestli chci někdy chodit, tak to prostě musím vydržet.
Dnes už mám 3 roky. Chtěla bych dělat spoustu věcí, třeba jako moje starší sestřička Karolínka, ale nejde mi to. Už ale sama lezu po čtyřech, dokážu se zvednout na kolínka, mužů i sedět, ale moc se neudržím a přepadávám na jednu stranu. Ještě se neumím postavit, ani udělat krok, ale moc se snažím. Vím, že to brzy půjde. Hodně mě zlobí pravá ruka, skoro ji nepoužívám, a kvůli tomu nezvládám spoustu věcí. Ráda bych s mamkou třeba pekla sušenky nebo něco vyráběla z plastelíny, ale nedokážu to. U té plastelíny mě to obzvlášť mrzí. Ale jsem hodně upovídaná, takže když mamka dělá něco, s čím jí nemůžu pomoct, alespoň jí u toho něco vyprávím.
Teď bych prý potřebovala pomoc od pořádných profíků – tak to alespoň říká mamka. A tihle profíci mě naučí sedět, pít z hrnečku, stát a chodit! Tím zázrakem, který mi má všechno tohle umožnit, jsou speciální fyzioterapie. Terapie ale stojí hodně peněz, které mamka s taťkou nemají. Vypadá to, že to bez pomoci nezvládneme. Pomůžete nám, prosím?
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
