Můj účet
Obědy školákům
Honzíkovi na pohodlnější a klidnější jízdu
přídavný elektrický pohon BOGO na invalidní vozík
Mgr. Milena Lisková Turková
ředitelka ZŠ a SŠ Speciální NONA, o.p.s.
Komentář patronaS rodinou Honzíka jsem se seznámila, když byly Honzovi 4 roky a rodiče pro něj hledali školu. Zavítali do Nového Města nad Metují, kde je hlavní budova naší školy. Vyjádřili přání, zda by Honza mohl chodit do takové školy v Hronově. O dva roky později se nám v Hronově podařilo otevřít detašované pracoviště a přání se tak stalo skutečností. Honzíkovi rodiče se velmi aktivně zapojují do dění ve škole. Účastní se všech akcí a maminka dokonce uvažuje o tom, že by v naší škole pracovala. Honzík má velké štěstí, protože všichni členové jeho rodiny drží pospolu a zapojují ho do všech rodinných aktivit.
Společně jsme vybrali
celou částku
17,900
Kč
Děkujeme všem!
Aby si Honzíkova rodina mohla více vychutnávat společné procházky
Honzík je osmiletý kluk, který bydlí se svými rodiči a dalšími dvěma brášky v malém domku na vesnici. Na venkově může trávit spoustu času venku a užívat si čerstvý vzduch. Má rád výlety po okolí, které bohužel musí absolvovat ve svém kolečkovém křesle. Sám se na něm ale pohybovat neumí. Honzík je totiž fyzicky i mentálně postižený a je odkázán na 24 hodinovou péči svých blízkých.
Jeho příchod na svět byl velmi těžký. Bezprostředně po svém narození nedýchal a lékařům trvalo celé 2 minuty, než se jim ho podařilo rozdýchat. Přesto v prvních měsících jeho života nic nenasvědčovalo tomu, že by byl postižený.
S tím, jak rostl, vzrůstaly v mamince obavy, jestli s Honzíkem není něco v nepořádku. Zdálo se jí, že neprospívá. Absolvovala s ním proto řadu vyšetření, kde jim lékaři sdělili, že Honzík trpí Angelmanovým syndromem. Jedná se o genetické postižení, které se vyznačuje poruchami rovnováhy a koordinace, těžkou mentální retardací, absencí řeči a poruchami spánku. Typickými rysy jsou mávání rukama, loutková chůze, fascinace vodou a stále usměvavý výraz. Jedná se o nevyléčitelné onemocnění. V době stanovení diagnózy ještě Honzík neměl ani 2 roky. K tomu má ještě od porodu odumřelou část mozku a epilepsii.
Nedokáže sám chodit, ale s oporou druhé osoby se mu občas pár krůčků podaří. Honzík nemluví a nikdy ani nebude. Potřebuje neustálou péči, protože se sám nenají ani nenapije. Nosí pleny a je potřeba ho přebalovat. Ulehčením pro jeho rodiče jsou chvíle, které Honzík tráví ve speciální škole nebo na rehabilitacích.
Honzíkova rodina by potřebovala spoustu kompenzačních pomůcek, ze všeho nejvíc ale postrádají elektrický pohon na speciální zdravotní vozík. Honzík je už velký kluk, měří 130 cm a váží 37 kg. Když s ním jde maminka na procházku, je pro ni čím dál náročnější dostat Honzíka domů. Jejich domek totiž stojí na kopci.
Přídavný elektrický pohon od firmy BOGO se namontuje na vozík a usnadní tak jeho tlačení. Honzíkova rodina však nemá na jeho pořízení dostatek peněz, pojišťovna ani sociální úřad tuto pomůcku nehradí ani na ni nepřispívají. Proto se obrátila na projekt PATRON s prosbou o podporu.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
