Ilonce na školné ve školce

Pětiletá Ilonka žije pouze se mnou, svým tatínkem. Když si maminka sbalila věci a odešla od nás, měla Ilonka teprve dva roky. V té chvíli jsem musel přestat chodit do zaměstnání a začít se o Ilonku starat „na plný úvazek“. Nebylo to snadné, nemáme žádné příbuzné, kteří by nám pomohli. Finanční potíže jsem bohužel řešil půjčkami a postupem času jsem se dostal do dluhové pasti. Situaci ale řeším.

Protože jsme s Ilonkou pořád spolu, je na mě hodně fixovaná. Její umístění do školky ještě nedávno nepřicházelo v úvahu. Teď už mám ale pocit, že je dostatečně zralá na to, aby do školky chodit začala. Problém je v tom, že jsme byli ve všech školkách v okolí odmítnuti s tím, že pro Ilonku nemají místo. Protože už ale chodím do práce, je pro mě školka zcela zásadní – Ilonku s sebou do práce brát nemůžu.

První měsíce po svém nástupu do zaměstnání jsem svojí dcerce platil chůvu, bohužel to pro mě bylo příliš finančně náročné. Teď Ilonku přijali do soukromé školky, kam by mohla chodit od května do srpna. Na výdaje spojené se soukromou školkou ale nemám peníze. V září Ilonka nastoupí do státní školky, to už zvládnu sám, musím však nějak vyřešit léto.

Pokud se mi nepodaří sehnat peníze, vůbec nevím, co budeme dělat. Kvůli mojí práci jsme se museli přestěhovat, ještě tady nemáme žádné přátele, nikoho, kdo by mi Ilonku třeba pohlídal. Ilonka navíc potřebuje trávit čas s jinými dětmi. Musí se naučit vycházet s nimi, bavit se a hrát si v dětském kolektivu. Zatím totiž veškerý čas tráví pouze se mnou.