Indrákovým na elektřinu

V roce 2011 si můj manžel založil vlastní firmu a začal podnikat v autodopravě. Měl jedno nákladní auto. Tři roky firmu budoval a snažil se dostat do velkých firem, kde by měl práci po celý rok. Náklaďák měl na leasing a přes zimu strašně málo práce. Museli jsme se zadlužit, abychom firmu udrželi. V roce 2014 se nám konečně začalo dařit, získali jsme zakázky od velkých firem a zdálo se, že se konečně prolomily ledy. Já manželovi pomáhala s fakturami a starala se o naše tři děti. To, že je na cestě i čtvrté, jsem zjistila 6 dní před událostí, která náš rodinný život obrátila naruby.

Šestého srpna 2014 se kamion, který řídil můj manžel, čelně srazil s jiným kamionem. Na vině byl protijedoucí řidič. Manžel skončil v nemocnici s polámanými žebry, poškozenou plící a oděrkami, ale díky bohu přežil! Od policie jsme zjistili, že viník nehody neměl ani povinné ručení. O veškerou náhradu škody jsme tak podle zákona zažádali Českou kancelář pojistitelů. Začal strašný kolotoč papírování, proběhl soud s viníkem nehody. Společnost, která měla na starosti likvidaci naší pojistné události, nás ujistila, že nám uhradí veškerý ušlý zisk a náklady, včetně bolestného. Manžel tedy nechal firmu v chodu. Sám si myslel, že nebude dlouho trvat a bude moct znovu začít pracovat.

Po propuštění z nemocnice ho ale začalo bolet koleno a postupem času ho začala brnět celá noha. Po mnoha vyšetřeních lékaři zjistili, že má pohnutou pánev a ploténku, která mu skřípla nerv vedoucí do nohy. Při chůzi se „propadal“, protože nohu necítil. Absolvoval mnoho rehabilitací a bezpočet návštěv lékařů. To všechno trvalo rok.

Dostal bolestné, nějaké náhrady cestovného a menší zálohu za ušlý zisk. Vše až po naší urgenci. Čekali jsme na každou korunu. Jakmile jsme uplatňovali náhradu za ušlý zisk, protože byl v léčení opravdu rok, začala tahanice a dokazování. Kancelář pojistitelů se začala handrkovat, chtěla doložit vše možné i „nemožné“.

Zjistila totiž, že manžel byl kdysi v mládí na rentgenu, kde odhalili degeneraci ploténky. Proto nás společnost informovala o tom, že už měl manžel ploténku poškozenou a že autonehoda jeho zdravotní problémy pouze spustila. Tímto pojistnou událost uzavřeli. Manželovi se náhrad za ušlý zisk ani za stížení společenského uplatnění dosud nedostalo. Zůstali jsme tak úplně bez peněz.

A spoustu peněz jsme si museli půjčit, abychom vše udrželi v chodu. Dům máme na hypotéku, navíc nám zůstaly dluhy z podnikání. Být rok bez peněz, platit všechny závazky a navíc živit čtyři děti, nebylo ani trochu jednoduché.

Když už jsme byli úplně na dně, dostal manžel po roce léčení, rehabilitací a braní léků příležitost znovu začít jezdit. Pronajal si nový náklaďák a přes všechny bolesti a strach, začal silou vůle znovu jezdit a a vydělávat peníze, abychom mohli splácet dluhy. Komunikovali jsme s věřiteli, posunovali termíny plateb. Ani nevím, jak jsme ten rok přežili. Samozřejmě jsme nebyli schopni uspokojit všechny. Neustále jsme dlužili zálohové platby na sociálním a zdravotním pojištění a za neodvedené DPH. Peníze jsme totiž stále posílali tam, kde byly nejvíce třeba. Kolik upomínek a pokut jsme zaplatili, snad ani nejde spočítat. Bylo to peklo.

Museli jsme čelit výhrůžkám od bankovních i nebankovních společností. Byl to kolotoč neustálého telefonování a vysvětlování. Byli jsme psychicky na dně. Neuměli jsme už pořádně komunikovat mezi sebou, hádali jsme se. Probdělé a proplakané noci jsem přestala počítat nekonečný. Cítili jsme se strašně potupně, jako bychom sami něco provedli. Když už se zdálo, že by vše mohlo jít, začal nám finanční úřad zastavovat účty, přicházely různé exekuce z nedořešených pojistek, které jsme neměli šanci kvůli stálému nedostatku peněz zaplatit. Už jsme nevěděli co dál.

Sdružení obětem dopravních nehod nám poskytlo právního zástupce. Ten nám sdělil, že máme nárok na odškodnění, bez ohledu na stav manželovy ploténky. Právní zástupce odeslal znovu požadavek o vyplacení ušlého zisku a kompenzace za snížení společenského uplatnění. Svitla nám naděje, že vše splatíme a začneme konečně znovu žít normálně. Na vyjádření společnosti Contin, která měla likvidaci pojistné události od začátku na starosti, jsme čekali 3 měsíce a 15 dní. Zamítli vše.

V srpnu uplynuly od nehody tři roky a my jsme stále zoufalejší. Snažíme se sehnat lékařský posudek, který řekne, že manželův stav se zhoršil díky autonehodě. S ním bychom měli šanci uspět v soudním sporu. Naše dluhy se neustále navyšují. Manžel trpí velkými bolesti a problémy s uskřípnutým nervem. Čeká ho operace, po níž bude opět minimálně půl roku bez možnosti pracovat. Nevíme, co dál. Co si počneme? A naše děti…? Žijeme ve strachu, hrůze, psychicky jsme úplně zdeptaní a zničení. Nyní se chystá manželova insolvence, podnikání byl nucen přerušit. Je zaměstnaný. Abychom vůbec přežili, s nejnutnějšími rodinnými výdaji nám pomáhá obecně prospěšná společnost Světýlko.

Jsme vděční za každou korunu, protože nám pomůže alespoň dýchat a zajistit pro nás a naše děti důstojné prostředí k životu...