Intenzivní terapie pro těžce postiženého Míšu

Když malý Michálek přicházel na svět, lékaři pro něj měli připravený inkubátor a dýchací přístroj. Ultrazvuk ve 24. týdnu těhotenství totiž odhalil, že má abnormálně velkou hlavu a mozek, který se přestal vyvíjet. Pro maminku bylo nesmírně těžké smířit se s tím, že se její miminko narodí nemocné, přála si ale jediné – aby to Michálek přežil. Michálek nakonec všechny překvapil a inkubátor ani dýchací přístroj nepotřeboval. Jeho stav však nebyl dobrý a lékaři mamince zdůrazňovali, že její syn moc šancí na přežití nemá. Michálek se však života držel zuby nehty a nechtěl to vzdát.

Ve třech týdnech mu byla zavedena hadička (tzv. V-P Shunt), která odvádí přebytečný mozkomíšní mok, který se mu hromadí v mozku, do břišní dutiny, kde se rychle vstřebává do krve. Míšovi se sice ulevilo, stále však musí bojovat s dalšími nemocemi. Hodně ho trápí centrální hypotonie, která se projevuje svalovou ochablostí. Ve svých jedenácti letech není schopen se sám hýbat, neumí dát narovnané nohy k sobě a nedokáže je přitisknout k bříšku. Nožky má spastické, stále natažené, v křeči a neumí je pokrčit. Když je mu úplně nejhůř, nedokáže ani sedět ve vozíku nebo v židličce a musí zůstat v posteli.

Potýká se také s oční vadou, kdy vidí jen na vzdálenost 50 centimetrů. Oči se mu nekontrolovatelně pohybují do stran, takže se nedokáže delší čas dívat na jednu věc. Velký problém představuje rovněž epilepsie, epileptické záchvaty se však už 2 a půl roku neobjevily. V důsledku předchozích záchvatů, které čím dál více poškozovaly jeho mozek, a hydrocefalu je však Míša těžce mentálně retardovaný.

Míša dnes vyrůstá u svojí babičky. Rodiče péči o něj nezvládali, a tak si ho vzala pod svá ochranná křídla. Pravidelně s ním cvičí podle Vojtovy metody, od jeho šesti let se věnují rehabilitování dle Bobath konceptu a dojíždí na ergoterapii. Míša si vyzkoušel i Feldenkraisovu terapii a výsledky byly skvělé. S pomocí se už dokáže přetočit na bok, chvíli sedět nebo vzít do ruky hračku. Lékaři proto babičce doporučují, aby s Míšou na Feldenkraisovu metodu docházela i nadále. Jedná se o přístup, který využívá tělo jako primární prostředek k učení se. Díky této metodě se rozšiřuje repertoár pohybů, kterých je člověk schopen, a zvyšuje schopnost uvědomění si vlastního těla. Michálkovi tato terapie pomáhá v překonání strachu z některých poloh jeho těla. Vůbec například neměl rád moment, kdy ležel na břiše. Zpočátku se u toho klepal a nadával, nechtěl v takové poloze být. Díky Feldenkraisově metodě už v ní dnes bez problémů vydrží.

Míšovi velmi pomáhá také ergoterapie, při které s ním terapeutka protahuje a procvičuje ruce tak, aby se na nich dokázal vzepřít a sám si sednout, trénují také úchopy různých předmětů. Na ergoterapii Míša objevuje nové možnosti pohybu ručkami, což se mu moc líbí.

Na jedné straně je babička ráda, že si Míša mohl obojí vyzkoušet. Babička má díky tomu představu, co opravdu funguje. Na druhé straně je ale nešťastná z toho, kolik tato péče stojí. A protože si nemůže pravidelné ergoterapie a Feldenkraisovu metodu finančně dovolit, obrátila se s žádostí o pomoc na Patrona dětí.