Jonáškovi na terapie a tábor pro malé autisty

Pětiletý Jonášek je uzavřený kluk, který toho moc nenapovídá. Když už ale něco řekne, stojí to za to. Svými často až filozofickými úvahami totiž baví své okolí. Kdybyste se ho dnes zeptali, čím chce být, až vyroste, nejspíš by vám odpověděl, že jednou bude traktoristou nebo bagristou. Z jeho pokojíčku se totiž neustále ozývá vrčení, houkání a troubení a malé traktory a bagry máme úplně všude.

I když Jonášek na první pohled vypadá jako zdravý kluk, bohužel tomu tak úplně není. Když mu byl rok a půl, začala jsem mít pocit, že je něco špatně. Prošel si mnoha vyšetřeními u psychologa, psychiatra i neurologa, šla jsem se poradit také do Národního ústavu pro autismus. Tušila jsem, co přijde, ale pořád jsem doufala, že se mýlím. Bohužel, před rokem se mi potvrdilo, že je Jonášek autista.

Dnes jen obtížně rozumí světu, v němž žijeme. Těžce se v něm orientuje, někdy nerozumí mluvenému slovu a má silnou poruchu pozornosti. Dokáže se soustředit jen malou chvíli, po které ho vždycky přepadne velká únava. Chytají ho také křeče do rukou a zlobí ho jemná motorika. Aby mohl ve školce plnit úkoly s ostatními dětmi, musí mít k sobě asistenta.

Jonášek samozřejmě podstupuje rozličné terapie, které mu pomáhají lépe se orientovat v našem světě. Většina těchto terapií probíhá v Aut-centru, kde je moc spokojený. Skvělé zkušenosti máme s tamější neurovývojovou stimulací, což je cvičení, které díky správné stimulaci mozku napomáhá k lepšímu soustředění. Dochází při něm také k odbourávání špatných primárních reflexů, které teď ovládají Jonáškovo smyslové vnímání, řeč, rovnováhu, koordinaci pohybů i schopnost učit se a komunikovat. Prováděné cviky kopírují ty správné primární reflexy, čímž mozek dostává druhou šanci „zapamatovat“ si je a postupně se tak naučit řídit tělo správně. Jonášek rovněž dochází na individuální terapie, kde se věnuje nácviku chování a sociálních dovedností. Učí se tam, jak vyjádřit své potřeby a jak klidněji reagovat na neočekávané situace a změny.

Tyto terapie ale nejsou hrazeny pojišťovnami, a protože se o Jonáška starám sama, nemohu si je dovolit dále financovat. Od jeho otce jsem z důvodu domácího násilí odešla už v těhotenství a od té doby žijeme s Jonáškem sami. Ráda bych vás také poprosila o příspěvek na letní příměstský tábor pro autistické děti, který nám v Aut-centru hodně doporučují. Většinou zvládám všechno poplatit sama, teď jsem se ale ocitla v situaci, kdy potřebuji pomoc. Moc vám všem předem děkuji.

P. S. Jméno mého syna v příběhu není skutečné, náš příběh ale skutečný je!